O mysli, víře a myšlení
Jiří Vacek
Hledejme poctivě a nezaujatě Pravdu, jaká je a nikoliv potvrzení našich názorů. Kdo chce mít vždy pravdu, zákonitě ji nevidí pro své názory a představy. Ty mu pravdu zastírají tak, že ji nemůže vidět.
Ztotožnění s myslí je nejsilnější tam, když přijmeme její názory za vlastní, za součást sebe sama a nejsme schopni ani ochotni je měnit nebo se jich vzdát. Pak nás ovládá ego výtvory své mysli.
Velkým nebezpečím pro pokrok na cestě je tak zvaná zatvrdlá mysl, která se stále pohybuje ve svých oblíbených kolejích a není ochotná vstřebat cokoliv nového. Pozná se podle příznačného postoje: „Já vím své a nikdo mě nebude poučovat“.
Zatvrdlá mysl zaměňuje názory za samu pravdu, a proto ji nemůže nalézt. Pravda nejsou naše myšlenky a představy, ale Ježíšovo: „Já jsem Pravda“. Jediná a nejvyšší Pravda je vědomí Já jsem, sebe si vědomý, sám o sobě existující Duch.
Pochybnosti jsou zdravé. Nesmí však končit nic neděláním.
Slepá víra je mrtvá, protože nemá Ducha. Živá víra věří, protože poznává a zná to, čemu věří.
Spása z víry je možná jen živou a nikoliv slepou vírou.
Nedůvěřujme těm, kteří od nás žádají slepou víru. Bůh nám právě proto dal rozum, abychom jej správně používali a rozlišovali. Slepá víra nás nedokáže správně vést, stejně jako slepí lidé.