O moci nevědomosti
Jiří Vacek
Lidská nevědomost, zastření rozumu, ztráta vidět věci takové, jaké jsou, není prvotně záležitost názorová, ale silová. Nelze ji proto vyřešit změnou názorů, ale jedině rozpuštěním sil zla, které ji vytvářejí.
To, co nás udržuje v nevědomosti o pravdě, jsou skutečné a mocně působící síly zla a nepřátelské Bohu, které nám vládnou a přímo brání jasnému rozlišování na věci dobré – zlé, božské – nebožské.
Tuto nevědomost proto nelze přemoci pouze vysvětlováním pravdy. I ty nejpřesvědčivější důvody nezabírají a nepůsobí, pokud nezeslabujeme síly zla, v jejichž moci se nacházíme.
Toto rozpouštění zla, což je ona očista, křest vodou se děje meditací, soustředěním vědomí nejen na boží vědomí Já jsem, ale i na jeho moc. Poslední je vnitřní pránájáma.
V takové meditaci probíhá dvojí postup:
1) Obracením pozornosti na boží vědomí a sílu čerpáme obojí z Boha, tím se s ním sjednocujeme v jeho vědomí a síle a čerpáme je z něho. Tím jsou v nás posilovány moc božího vědomí i síly.
2) V takové meditaci současně rozpouštíme síly zlé a od Boha směřující.
Tím, v tomto postupu, je-li trvalý a důsledný, se osvobozujeme od všeho zlého a nebožského a sjednocujeme se s Bohem.
Tím se osvobozuje i naše inteligence, rozum, buddhi od nevědomých názorů a počíná vidět stále jasněji a jasněji pravdu, Boha, takovou, jaká je.
Bez výše uvedené snahy, což je duchovní stezka, veškeré přemýšlení, hledání pravdy pouze neočištěnou myslí a rozumem, je jen málo účinné. Vlivem sil nepřátelských Bohu rozum nutně buď selhává, nebo se dokonce vlivem zla v nás obrací ke zlu a odvrací od skutečného dobra.