Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Mnozí hledající mají rádi duchovní čtení, ale neradi je kupují. Šetří, ale na nepravém místě a neprozřetelně.

Vydávání duchovních knih je podmíněno jejich odbytem. Když je lidé nebudou kupovat, nebudou ani vydávány a nikdo nebude mít nic duchovního ke čtení. Tím všichni utrpí velkou duchovní škodu.

Ti, co šetří na nákupu duchovních knih, ač se všelijak vymlouvají, přímo podporují jejich zánik.

Ve své nevědomosti ubližují sobě i druhým, od kterých si tyto knihy půjčují, aby ušetřili.

Svým chováním si vytvářejí špatnou karmu. Pohrdají milostí, která je jim nabízena, a proto jim bude i vzata.

Co bylo napsáno, platí tím víc o těch, kteří pod vlivem zla se snaží i velmi podlými způsoby druhé od nákupu duchovní literatury odradit. Je snadné si představit, jaká karmická odezva je čeká. Není jim vůbec co závidět. Ztrácejí kromě odplaty za své zlo na velmi dlouho možnost získat potřebné znalosti k vysvobození z nevědomosti, utrpení a nesvobody.

Jelikož tak činí pod vlivem zlých citů a pohnutek, nemají nejmenší omluvu. Kdo nepomáhá účinně dobru, pomáhá zlu. To se pak bez překážek šíří, až zachvátí všechny, i ty, kteří je nechtěli, ale nebojovali proti němu. To je celé tajemství, proč se nacisté, ale i komunisté v tolika zemích tak snadno zmocnili vlády.

Každý máme jen dvě možnosti volby: buď dobro a Boha nebo zlo a opak Boha. Jiná možnost neexistuje. Kdo si myslí, že ano, má již zlem zastřený rozum. Nevědomost, neschopnost rozpoznávat dobré a zlé je již samo o sobě zlem; je známkou, že nejsme ani tak dobří, abychom jasně rozeznávali, co je dobré a co zlé. Nevědomí, hloupí lidé nejsou dobří, i když se někdy jimi zdají být. Skutečnost je taková, že nevědomost je již sama zlem. Skutečně dobří lidé mohou být sice nevzdělaní, ale nikoliv hloupí. Tím se dostáváme zpět k oněm šetřílkům na duchovní literatuře. Nepomáhají jejímu šíření, ale společně se zlem jejímu zániku. Obdobně je tomu s těmi, kteří si myslí, že mohou stát nad tímto sporem. Jelikož je sporem dobra se zlem, pomáhají svým postojem, který jim vnuká pocit vlastní ušlechtilosti a povýšenosti, zlu. Pěstují si navíc i duchovní pýchu.

Je také neuvěřitelné, jak někteří lidé, kteří se považují za duchovní, přistupují k naší činnosti.

Naši odběratelé nám nic tím, že kupují naše knihy, neposkytují. My nejsme jejich dlužníky, ale oni našimi. Výměnou za pár korun získávají duchovní poučení a návody jak dosáhnout poznání a vysvobození. Takový duchovní zisk je nedocenitelný a je velkou milostí.

Dělali jsme to i 30 let za vlády komunistů, kdy nám za to skutečně hrozil trest mnoha let vězení místo nějakého zisku.

My jsme nezačali překládat, psát a vydávat – byť i jako strojopisy – duchovní literaturu až po sametové revoluci, když již nehrozilo vězení, ale byl možný i zisk, jako jiní. Právě ti nás dnes nejvíc osočují a podle pomlouvají. Mají zřejmě potřebu tuto naši činnost co nejvíc snížit v očích druhých. Komu tím prospívají,  je zřejmé a jak si cení duchovního poučení rovněž.

Jaké hodnoty tito lidé vyznávají, když nejen takovou činnost nedokážou ocenit, ale místo toho ji spostě a nepoctivě napadají, je nad slunce jasné. Místo oceňování dobra hájí usilovně zlo před odhalováním jeho projevů. Patří na jeho stranu a nikam jinam.