O karmě
Jiří Vacek
Jedním ze základních zákonů, které vládnou veškerému projevu, je zákon příčiny a následku neboli zákonitost karmy. Všichni praví učitelé nás učí, že každý náš čin, jedno zda zevní či duševní je příčinou, která nese vždy své následky. Naše jednání a myšlení nám přináší zpět jako náš osud vše, co jsme učinili i neučinili tělem i myslí druhým. Z tohoto zákona není úniku: „Neodejdeš odsud, dokud nezaplatíš do posledního haléře“, varuje nás Ježíš.
S údivem pozoruji, že mnozí hledající se chovají, jako by tento zákon neexistoval nebo se na ně nevztahoval. Jejich jednání přesně vystihla paní Dobra Bednářová: „Oni čtou knihy o karmě a přece je mně kradou“. Přesně na tento neuvěřitelný jev poukazuje úvodní citát. Hledající zvládají – otázka ovšem zní jak – velké množství nejrůznějších pouček, ale tu základní o karmě zcela přehlížejí a jednají, jako by karmický zákon neexistoval. Nepochopili do důsledků, že se plně vztahuje na ně, a to nejen na důsledky jejich zevních skutků, ale i na každou jejich jednotlivou myšlenku i cit.
Pokud se ptáme, odkud se na světě bere tolik zla, jediná správná odpověď zní: z myslí lidí. Mnoho lidí myslí a hlavně cítí ve zlu a jelikož každá myšlenka je doslova tvořivá síla, toto zlo se, když má dostatečnou velikost, projevuje i zevně, a to zejména na těch, kteří jej svou myslí vytvářeli. Když pak na ně jejich vlastní zlo dopadne, stěžují si Bohu, že trpí nespravedlivě.
Kdo nechce trpět, musí na prvém místě jednat v souladu se zákonem karmy a sít svou myslí dobro a nikoliv zlo.
Vyjádření bible a dalších autorit typu: „Podle skutků poznáte je“ nebo „strom se pozná podle ovoce“, nejsou ničím jiným, než uznáním platnosti zákona příčiny a následku. Není důvodu, proč by neměl platit i pro oblast duchovní. Proto je možno jej v této podobě použít i na duchovní učitele a jejich působení. Výsledky vždy mluví za sebe. Členství ve zločinecké organizaci jím patrně není ani lži a pomluvy.
Jestliže existuje hanobení a pronásledování i pravých hledajících, a dokonce i mistrů, jako byli Ježíš, křesťanští světci, Ramana Maháriši a mnoho dalších, bylo by samozřejmě zcestné je vysvětlovat jejich „zlou“ karmou. Zde příčina jejich očerňování a pronásledování leží v moci zla, kterou svou pouhou existencí a hlavně působením napadají. Tak na sebe berou zlou karmu lidstva, kterou zmírňují. To je ono zástupné utrpení, to jsou oni beránci boží, kteří snímají hříchy světa. Usuzovat z toho, že proto pronásledovatelé duchovních učitelů konají záslužně, by bylo samozřejmě zvrácené. Plně platí: „Pokušení (zlo, utrpení) musí přijít, ale běda tomu, skrze něhož přichází“, Ježíš. Vykonavatelé zlé karmy nejsou za své činy zproštěni následků, i když nedělají nic jiného, než že z tohoto pohledu naplňují karmu. Proč? Protože jednají ze zlých úmyslů. Proto bible říká: „Pomsta (karma) je má, praví Hospodin“. O karmě, kdy a jak se naplní, rozhoduje Bůh. Člověk toto právo nemá. Od tohoto pohledu musíme samozřejmě rozlišovat právní řád společnosti a jeho postihy za nezákonnost. Jeho využívání oběťmi trestných činů je oprávněné.