O individualitě
Jiří Vacek
Celý projev je tvořen součinností vědomí a jeho tvořivé síly. Vědomí svět obsahuje v sobě a současně jej i proniká. Tvořivá síla v tvořivé činnosti se stává tvary světa. Spojení vědomí a tvořivé síly ve tvarech tvoří vazbu vědomí a tvarů. Jelikož veškerý projev je spojením vědomí a tvořivé síly, vazba vědomí a tvořivé síly působí v celém projevu od světů božských až po světy pekelné.
Co platí o celém projevu, platí i o jednotlivých bytostech. Bozi i ďáblové včetně lidí jsou výtvorem vědomí a jeho tvořivé síly.
Každá stvořená bytost, jelikož je výtvorem společného působení vědomí a jeho moci, je tvořena vědomím, myslí a tělem. V tomto smyslu je individualitou, jedincem, který je od druhých jedinců rozlišen, i když všichni jedinci se podílejí na jediném vědomí a jediné síle.
Jediné vědomí se projevuje v jedincích jako vědomí vlastní osobní existence i jako empirický pozorovatel světa, ve kterém žije; oboje ve vztahu k jejich tvaru, tělu a světu. Uvedené je právě dílem vazby vědomí a síly.
V tomto smyslu jsou individualitou všechny stvořené bytosti. I bozi mají individuální vědomí, i když si jsou plně vědomi své jednoty s vědomím absolutním. Jejich tělem je světlo a jejich mysl je ve stavu spojení s myslí božskou, neboli se podílí na božské moudrosti. Na takové individualitě není nic nesprávného, pokud nechceme usoudit, že Bůh tvoří nebožsky.
Ne každá individualita se nachází na této úrovni. Jsou i individuality, které propadly zlu. Jiné existují v nevědomosti o sobě neboli žijí v egu. Ne všichni jedinci mají hmotné tělo; po smrti hmotného těla život pokračuje s tělem duševním. Proto je možno říci, že existují tři základní druhy těl:
a) tělo hmotné
b) tělo duševní (mysli)
c) tělo světelné
Každá bytost, podle stupně své duchovní úrovně, má tělo jiné. Člověk ve stavu ega má tělo jak hmotné, tak jemné, mudrc navíc má i tělo světelné.
Jak jsme ukázali, pojem individualita je sám o sobě neutrální. Individualita obecně vzato není ani dobrá ani zlá ani božská ani nebožská. Do některé z těchto druhů se zařazuje svou duchovní úrovní. Bozi i ďáblové, včetně lidí jsou individualitou. Něco jiné je, že každá individualita se může nacházet na různých stupních duchovního vývoje od nejnižšího do nejvyššího.
Pokud se ve výrocích Ramany Mahárišiho setkáme s tvrzeními typu: „Individualita musí být zničena“, pak v plném slova smyslu značí naprosté rozpuštění jedince, naprostý odchod z projevu a návrat do neprojevené Skutečnosti.
Jelikož tam, kde je tělo a další projevy jedince, jako je inteligentní chování, paměť a další, pak by tohoto stavu nedosáhl, pokud je v těle, žádný mudrc ani spasitel. Všechny by tento krok, dosažení tohoto cíle teprve čekal. Jeho dosažení je zřejmě nejdříve možné až po odložení hmotného těla, tedy po jeho smrti. Navíc sám tento požadavek zpochybňuje samu možnost božské existence v projevu. Myslel tím Maháriši skutečně toto?
Jiný možný výklad je, že se výrok týká individuality ve stavu ega, a že je výzvou, naprosto oprávněnou k jeho rozpuštění. Rozpuštění ega ale není totéž, co rozpuštění individuality. Ta trvá dál, ale bez ega.
Ještě jiný možný výklad je, že máme individualitu překročit. Přenést těžiště své totožnosti z individuality, z její projevené části, z těla a tvaru, do neomezeného vědomí Já jsem. Pak se individualita stává obsahem, a proto i částí tohoto vědomí. Jinými slovy žijeme ve vědomí brahman, jehož je individualita částí. Nežijeme výhradně v těle, ale převážně v absolutním vědomí Já jsem, jehož obsahem je svět i naše individualita. Ta je, vlivem vazby vědomí na tělo, dále si sebe vědomá a není totožná s jinými jedinci, i když není od nich oddělená, ale pouze rozlišená. Ani překročení individuality, jak je zřejmé, není jejím zničením nebo úplným rozpuštěním. Žije dál, ale nežijeme pouze v ní, ale převážně v absolutním vědomí brahman.
Jak, kdy a proč nastává naprosté rozpuštění jedince v neprojeveném absolutnu, nevím. Ani nevím, zda je ve vůli boží. Směřování k co nejvyšší duchovní projevené úrovni, vůlí boží nebo prostě správné, určitě je. Jen tak je možné se vyhnout utrpení, které je ve stavu odpadlém od Boha nevyhnutelné.
Pro většinu hledajících řešení uvedených otázek není v jejich současném stavu naléhavé. Jejich nejpřednějším cílem musí být skutečné a doslovné rozpuštění ega a poznání Sebe jako vědomí. Bez něho není skutečný vývoj v oblasti Ducha možný.