O desátcích
Jiří Vacek
Pokud někdo považuje naše vydávání knih za obchod, do kterého mu nic není, za nějaký supermarket, do kterého může si jít nakoupit nebo nemusí, jak si usmyslí, tak toho mnoho z duchovní zákonitosti nepochopil.
My nepodnikáme, ale šíříme tu nejlepší duchovní literaturu, jaká existuje. To je obrovská duchovní služba a milost, kterou hledajícím poskytujeme a kterou její účastníci přijímají a takto ji mají i brát. Proto je i jejich prvořadým zájmem, aby tato činnost nezanikla, ale trvala dál a jim samým mohla přinášet duchovní prospěch a posilu.
Kdo si toto neuvědomuje a například pod nejrůznějšími důvody na odběru našich knih šetří, jen dokazuje, že této pomoci není hoden a nic víc. Bere sám a nehodně a na společný prospěch nepřispívá.
Při tom udržení existence této pomoci je v prvé řadě i jeho duchovním zájmen, což se vztahuje na všechny další činnosti skupiny – veřejná setkání i provoz klubovny. Nelze tuto duchovní pomoc, kterou každý účastník takto dostává, pouze čerpat a nepodporovat ji tak, aby mohla existovat bez potíží dál.
Kdo si ve své nevědomosti myslí, že může jen brát, když se mu zachce a nic nevracet a nepodporovat život skupiny, dokazuje jen svou nedostatečnost.
Chová se v rozporu se zájmem svým i skupiny. Tím se současně z této milosti, které se mu dostává, vyřazuje. Prokazuje tím zásadní nedostatek lásky k Bohu, k bližním, ale i k sobě.
Cení si víc věcí světa a zájmů svého ega než ducha.
Princip desátek – že máme desetinu toho, co získáváme, věnovat Bohu, na činnosti, které k němu směřují, je znám ve všech náboženstvích a náboženských skupinách, od nepaměti a je vyjádřením pravidla vzájemnosti našeho vztahu k Bohu i k těm, kteří pracují na vinici Páně.
Přesto si mnozí hledající platnost tohoto zákona neuvědomují a jednají s ním v rozporu. Nejen „nedávají desátky“, ale snaží se na duchovnu šetřit všemi způsoby. Někteří jsou dokonce tak šetrní, že se závistí zkoumají „jak bohatneme“. Jak nízké a ubohé, ale oni žijí v přesvědčení, jak jsou spravedliví. Výsledkem je, že jim jejich vlastní spravedlnost dá přesně to, co si zaslouží: velké a silné ego a veškeré zlo, které přináší: nevědomost, nesvobodu a nekonečný řetez utrpení.
Končí v přesvědčení, jak nespravedlivě trpí, ač si sami právě tuto spravedlnost zvolili.
My desátky nevybíráme ani po nich netoužíme. My je nepotřebujeme. Je to přesně opačně: mnozí hledající postrádají správné přesvědčení o tom, jak se věci mají a čeho jsou účastni. Proto těm, kteří myslí nesprávně, nastavujeme zrcadlo, aby věděli, co činí.
I ti, kteří snad „desátky platí“ ať si nemyslí, že jsou ušlechtilí a spravedliví. Pouze splácí velmi malou část svého nesplatitelného dluhu.