Nové a vyšší stezky
Jiří Vacek
Ego se může milion let soustřeďovat na přestávku mezi nádechem a výdechem a přece zůstane egem.
K Bohu vede výhradně soustředění na Boha a nic jiného. My tak činíme nejpřímějším, a proto i nejúčinnějším a nejvyšším způsobem, jaký je možný, to jest soustředěním na sebe si vědomé pozorující vědomí, což je naše pravé božské Já, Bůh v nás. Proto nic vyššího neexistuje, ani existovat nemůže. Také nic účinnějšího ani přímějšího než je tato stezka neexistuje. Jen nevědomé a zlé ego hledá stezky vyšší a účinnější, protože se chce vyhnout svému zániku prováděním tohoto soustředění na pozorovatele, Boha v nás.
Jeho výmysly nových, vyšších a účinnějších stezek mají jediný cíl: udržet ego při životě jako ego duchovní a vyspělé.
Nic takového, jako duchovní ego neexistuje, protože jakékoliv ego není nikdy duchovní, ale vždy pravým opakem pravé duchovnosti. Je odpadnutím od Boha a plným zapomenutím naší božské podstaty, vědomí Já jsem.
Duchovní pravdy jsou věčné a neměnné a proto nic nového v duchovním světě v tomto smyslu neexistuje ani existovat nemůže. Je pouze možné je prosazovat ve správném duchu nebo nikoliv.
Zdůvodňovat nutnost zavádění novinek do naší praxe se zdůvodněním, že se tím zabrání upadnutí do dogmatismu, jako křesťané a dalších duchovních směrů, je proto nesmyslné a jsou za ním vždy síly Bohu nepřátelské. Duchovní úpadek nastává tam, kde se právě tyto nejvyšší pravdy opouštějí a začínají se prosazovat zájmy vedené hledisky ega a sil Bohu nepřátelských. Dogmatismus je výsledkem uplatňování neosvíceného rozumu ega, které osobní duchovní praxi nahrazuje vlastními výmysly a ničím jiným. Odklon od čistého ducha nastává zákonitě vždy tam, kde se vedení společenství zmocní pyšná ega a vytlačí upřímné hledající mimo společenství nebo na jeho okraj.
Obdobně se to má i s hledáním údajně vyšších a účinnějších stezek. Nic vyššího a účinnějšího než je naše stezka neexistuje.
Právě to, že jako jediná přímo rozpouští ego, se egu nelíbí, a proto hledá něco jiného, co by je opravňovalo v setrvání ve své od Boha odpadlé existenci, kterou zakrývá maskou nepravé duchovnosti.
Nejvyšší a nejúčinnější stezka pro ego je zmizet, rozpustit se, přestat existovat, a to právě nabízí naše stezka.
Silnému egu se taková vyhlídka na vlastní smrt nelíbí a proto chce pro sebe něco "vyššího a účinnějšího". Ono nechce zmizet, ale chce být výjimečné pro svou výjimečnou a nejvyšší stezku: pro stezku posilování jeho existence.
Duchovní pýcha a neochota přímo rozpustit ego z takových názorů přímo křičí. A také neúcta k mistrům a povyšováním se nad ně: "Já vím lépe než mistr, co je pro mne nejlepší.“ Není třeba se řídit jeho vedením a učením.
Proč když zastávají tyto názory, vyhledávají naše společenství? Proč si ve své dokonalosti nevystačí sami? Odpověď je jednoduchá: Nehodně čerpají naši pomoc a sílu, aby se udržovali ve své falešné výjimečnosti. Společenství i mistři jsou pro ně jen užitečnou dojnou krávou. Neustále hledají - ovládáni egem, nějaké nové vyšší stezky, které by jim umožnily si ego ponechat a nejen ponechat, dokonce zbožštit. Snaží se ego, svého největšího nepřítele, zachránit za každou cenu a také ji, tu nejvyšší cenu platí: uzavírají si tím cestu k božskému životu.
Ve svém hledání něčeho vyššího si nejsou schopni uvědomit, že ne vyšší stezka, ale pokračování nejvyšší, naší stezky, jíž existuje. Kdyby jim šlo opravdu o Boha a ne o jejich ega, již dávno by studovali "Jógu mistrů" a následně "Vysvobození". Jim však nejde o Boha, ale o ego, a proto se snaží o nemožné: vejít s egem do království nebeského.
Těmto lidem zřejmě dosažení mistrovství ve vědomí Já jsem a následné vysvobození z nebožských zrodů vůbec nic neříká, a to z jediného důvodu. Základním předpokladem dosažení těchto stupňů je rozpuštění ega. To oni nechtějí, ale touží po pravém opaku: aby se jejich ego stalo rovné Bohu nebo ještě lépe: Bohem samým. Svým "vím vše nejlépe a správně" se s ním již rovnají. Ve skutečnosti své ego zhoršují propadnutím jednomu ze smrtelných zel: pýše.
Ač to opakuji stále dokola. samotná meditace byť i úspěšná sama o sobě nic neznamená, není-li prováděna s očištěnou a ovládanou myslí. Pokud nám dokonce vládnou "smrtelné hříchy", není to cesta do nebe, ale rovnou do pekla. Toho našeho vlastního zla a zlého, Bohu se protivícího padlého Adama, já.