Neuvěřitelné
Jiří Vacek
Ty tam jsou doby, kdy jsem si myslel, že každý, kdo má zájem o esoterní učení, je výjimečný člověk. Není a zdaleka nemá vždy dokonce ani dobrý charakter.
Paní K. Jebavá si přes internet objednala 10. 5. „Královskou jógu“. Poslali jsme ji jako vždy „na důvěru“ neboli na dluh. Když asi za měsíc nezaplatila, poslali jsme urgenci. Opět se neozvala. Až dnes 16. 10. více než po pěti měsících kniha přišla zpět s dopisem. Zveřejňuji jej celý a doslova!
Dobrý den,
Zasílám Vám zpět knihu a náklady na poštovné a balné – 50,- Kč. Knihu v této podobě ve své knihovně nechci.
S pozdravem Kateřina Jebavá
Hezké, že? Objednám si knihu, 5 měsíců ji studuji a pak ji vrátím, že je v xeroxové podobě. Nějakou omluvu nepokládá za nutné. Prostě: „její nechci“ musíme přijmout. O tom, že je kniha rozebraná a že vážným zájemcům ji zasíláme v xerxové podobě, musela vědět, protože na internetu, ze kterého objednávala, je toto jasně uvedeno: „Kniha je rozebrána, xerox 220,- Kč“. Dokonce i na objednávce, kterou máme, je jasně uvedeno „xerox“. Takže paní dobře věděla, co si objednává. To, že přiložila 50 Kč na celé záležitosti nic nemění. Zneužila naši důvěru a také ukázala, jak si duchovních knih cení: vazba je pro ni víc než obsah. Navíc 5 měsíců otálení také o něčem svědčí. Vrátit knihu, která je jasně a srozumitelně popisuje, jak rozpustit ego, poznat Sebe a dosáhnout vysvobození, jen proto, že se „nehodí“ do knihovny, to je skutečně síla.
Ribhu gíta uvádí, že toto učení je drahé i bohům, ale paní Jebavé se nehodí ani do knihovny. Xeroxy rozebraných knih zasíláme jako službu hledajícím, aby mohli studovat jinak nedostanou literaturu a mít z ní prospěch. Je to velmi náročné na čas i práci a také, jak je zřejmé nevděčné. Proto to také, pokud vím, nikdo jiný nedělá. Za komunistů jsme byli vděční za špatně čitelné opisy strojem, které jsme pracně sháněli. Paní se nelíbí výborně čitelný xerox, protože není svázaný. Názorná ukázka pýchy a nadutosti ega. Co si vlastně takoví lidé o sobě myslí, že pohrdají nejvyšší naukou? Že se jim bude nabízet do nekonečna, až po ni milostivě sáhnou?
Lidé s takovým postojem ke spásné nauce se předem vylučují z jakéhokoliv duchovního pokroku, dokud zásadně nezmění svoje myšlení neboli charakter.
Právě takové nečistoty mysli, které si hledající ponechávají v bláhovém přesvědčení, že je s nimi vše v pořádku, že se nemusí měnit, způsobují, proč i když meditují, nemají na stezce úspěch.
Zásadní pravidlo zní: bez důkladné charakterové očisty není úspěch na stezce možný, ať meditujeme, postíme se, nejíme maso, cvičíme ásany atd., nic z toho bez pokory a čistého charakteru není nic platné.
Možná, že si paní myslí, jak nad námi vyzrála, jak nás „převezla“. Přechytračila však sama sebe. Je zoufalé, jak málo lidí si uvědomuje, že co činí druhým, činí sobě.
Určitě si myslí, že je „spravedlivá“. Možná, že dokonce někde zveřejní na nás hanopis, že zasíláme knihy jako xeroxy.
Mnoho „duchoborců“ smýšlí právě takto. Myslí si, že mohou duchovním poučením pohrdat bez následků. Velmi se mýlí. Tam „nahoře“ o takové zájemce vůbec nestojí.
Pohrdáš – možnost duchovního poučení ti bude vzata. Budeš je dlouho marně hledat, aby ses naučil si jej vážit.
Skutečně duchovní lidé si duchovního poučení váží, ať je v jakékoliv podobě. Oceňují i ty, kteří jim možnost duchovně získat poskytují. Vědí dobře, že nejde o obchod, ale o službu, která je hmotně neocenitelná a jsou za ni i vděční. Ti, co za tím vidí jen obchod nebo dokonce šidí, neplatí a podobně, mají do pravé duchovnosti daleko.
Paní není sama, kdo se takto chová, což je samozřejmě neomlouvá. Ztráty, které z důvěry ve slušnost lidí máme, jsou ale značné.
Takových lidí, kteří si myslí, že se mohou chovat, jak se jim zlíbí a nejsou za své jednání zodpovědní, je nesmírně mnoho i mezi duchovními zájemci. Dokud nepochopí svou zodpovědnost za to, co činí a rovněž i myslí, není jim pomoci. Nejen se duchovně neprohloubí, ale jen dále zvětšují své zapletení v nebožském světě, a proto i trpí. Pak se marně ptají: „Proč?“ Právě proto. Jak říká Ježíš: musíme zaplatit do posledního haléře.
Sport zneužívat a hanět duchovní učitele, je dost rozšířen. Je vítanou možností ukázat vlastní důležitost. Ti, co jej pěstují, ukazují své ego – co je zač: nemají ani trochu slušnosti. Co si myslí, že tím dokáží, je záhadou. Jak si představují stezku také. Patrně si myslí, že když chvíli posedí a dělají nějaké cvičení, stanou se Bohy. Ve skutečnosti s nimi cvičí ego, které není ničím jiným než opakem Boha bez špetky dobra v sobě. Zákonitě nemají na stezce výsledky a také mít nemohou. Jak praví bible: dvířka, kterými se vchází, jsou úzká, velmi úzká. Pýchou se nadýmající ego se do ní nevejde. Dokud nesplaskne, snaží se marně jimi protlačit.
Právě ego je oním strážcem prahu, který je nepodplatitelný. Předem vím, že se na mne za tento článek snese opět odsudek mnoho lidí typu: mnoho povyku pro nic, uražené ego, kritizovat se nesmí, málo lásky atd. Tyto reakce nejsou ničím jiným než obranou zlých sil před odhalením, které tito lidé v sobě chovají. Zlo se umí dobře a velmi lstivě bránit a nejnebezpečnější je „v rouše beránčím“, když předstírá spravedlnost a lásku.
Říkat lidem, kteří žijí bez Boha a jsou plní zlých a nespásných sklonů, „vznešená“ nepravdivá slova, není projevem lásky k nim, ale nevědomostí a zlem, které jim pomáhá zůstat plně spokojeni ve svém ubohém, zlém stavu. Jsou přece krásní, ego je božské, není proto důvod o něco usilovat. Právě toto zlo v nás potřebuje k vládě nad námi.
Pro tyto lidi nepíši. Mé řádky jsou určeny těm, kteří nejsou tak úplně slepí. Podle buddhistů „mají málo prachu v očích“, aby si uvědomili své omyly, svou nedostatečnost a vyvarovali se postojů, které jim uzavírají pomoc mistra i úspěch na stezce.
Bez pokory, úcty a vděčnosti jsou ztraceni. Jakákoliv namyšlenost typu „se mnou je vše v pořádku, nemusím se čistit, vděčnost není potřeba, není zač být vděčný, mohou se chovat, jak chci“, jsou jen projevy zla v nás a nic víc. Dokud je nerozpoznáme a nezbavíme se jich, nemáme naději na pokrok. Právě tyto postoje nám v něm brání.
Tvrdá pravda je, že jsme podstatně – nikoliv v současném stavu – božští, ale v dnešním stavu jsme propadli zlu, jehož základem je odpadnutí od Boha.
V tomto smyslu mají křesťané plnou pravdu, že jsme hříšní, jakkoliv je toto tvrzení nepopulární. Zde hříšní znamená totéž, co zlí. Stav světa i naše osudy tuto nepříjemnou pravdu plně potvrzují. Kdybychom do tohoto zlého světa svým duchovním stavem nepatřili, nemohli bychom se v něm narodit. Nevidět tuto pravdu a nepřipouštět si její příčiny, je neklamnou známkou, že nám vládne zlo – zlé, námi vytvořené síly a nikoliv dobro, což je Bůh sám. Před tímto naším, vlastním zlem nás nic neochrání: ani dokonalé ovládnutí ásan, ani dokonalá meditace a nejméně ze všeho přesvědčení typu „jsem jogín, mystik, a proto je se mnou vše v pořádku“. Právě samo toto přesvědčení je známkou, že naopak je vše v nás v nepořádku.
Co máme dělat? Přijmout svůj „hříšný“ stav a propadnout beznaději? Nikoliv. I toto by bylo vítězstvím zla v nás. Rozpoznejme jasně pravdu, své chyby i zlé sklony v nás, opřeme se o Boha a snažme se ze všech sil svůj stav změnit. Řešení existuje a je v návratu zpět do Boha, který spočívá hlavně v rozpuštění všeho zlého v nás. To je vše, co nás Bohu vzdaluje, co nás pohlcuje místo úsilí na stezce. Když se vydáme na cestu, Otec, jak říká Ježíš, nám vždy vyjde vstříc.
Je lidskou vlastností, že chyby druhých vidíme jasně. Mnohem jasněji než ty své. Proto používám nesprávných příkladů druhých, aby chyby, kterých se dopouštějí, byly jasně rozeznatelné. To vůbec neznamená, že ti, co tyto příklady čtou, jsou lepší než ti, které kritizuji. Radovat se v duchu „já jsem lepší, nic takového nedělám“, je projevem duchovní pýchy. Naopak se máme vždy zamyslet sami nad sebou, kde my sami selháváme. Kdykoliv se s takovou zřejmou chybou druhých setkám, v duchu se ptám, v čem chybuji, co dělám špatně sám a prosím, abych na sebe viděl tak jasně, jako vidím chyby druhých.
Když již jsme u odběru našich knih. Někteří odběratelé jsou ještě horší než uvedený příklad: nezaplatí vůbec ani knihy nevrátí a my jsme zcela bezmocní. Jiní – a je jich hodně, zaplatí v době mnohem delší než je oněch slušných 14 dnů. Platí často až po upomínce a za několik měsíců. Ztráty, které nám nepoctiví odběratelé působí, dopadají samozřejmě i na ty poctivé. Nemáme z čeho „dosazovat“, a proto je musíme rozpočítávat na všechny. Zdaleka se nejedná o zanedbatelné částky. V tomto světle naše pochybení, pokud k nim vůbec dochází, mohou deset roků rozmazávat výhradně spojenci zla, jejichž jediným cílem je odradit čtenáře od tak hodnotné literatury, jako je učení Ramany Mahárišiho, Ramdase, J. Bőhmeho, Ježíše, Oblaku nevědění, Hui-Haie a mnoho dalších. Zlé úmysly jsou vidět jasně, pokud nejsme stejně zlí.