Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

V pondělí 28. 12. 09 ráno mně volal úplně neznámý člověk, žák jednoho u nás působícího indického mistra. Chtěl za mnou přijet do Prahy, protože cítil naléhavou potřebu si se mnou promluvit. Takové prosby většinou odmítám z několika důvodů: mám málo času a také nevěřím na účinnost takových rozhovorů. Pokládané otázky jsou většinou ryze začátečnické a odpovědi na ně je možné při troše snaze nalézt v knihách. Také vpouštět neznámé lidi do bytu není příliš moudré. Ne všichni přicházejí s dobrými úmysly.

Jelikož zájemce naléhal, tak jsme se dohodli, že si připraví otázky a zavolá večer, což udělal. Na začátku hovoru požádal, zda si jej může nahrát. Souhlasil jsem.

Pán je žákem mistra již dlouho. Má dokonce řekněme dva stupně zasvěcení, proto v rámci skupiny je pokročilý a patří do užšího okruhu. Přesto je nespokojen, protože nemůže pravidelně s mistrem pobývat a meditovat společně s ním  již vůbec ne. Vidí jej jen párkrát do roka. Také nepociťuje větší pokrok. Mysl je stále neklidná a nemá se s kým poradit. Ve svém okolí také nemá s kým meditovat. Proto se obrátil na mne.

Z jeho odpovědí byla zřejmá mnohá neznalost. Myslel si, že medituje mysl a nikoliv vědomí, nerozlišoval dobře mysl – schopnost myslet od vědomí, principu uvědomovacího. Neuvědomoval si rozdíly v účinnosti mantry a meditace, která směřuje přímo k Bohu. Znalosti átmavičáry byly rovněž slabé. Nechápal dobře, oč jde v technice pozorovatele a myslel si, že se soustřeďujeme na představu Já, což je naprosto špatně.

Také nedostatečně rozlišoval mistra, který je jeden, a je jím vědomí Já jsem a mistrovské osobnosti, které jsou mnohé. Proto jsem mu vyložil příměr: mistrovská osobnost = žárovka. Elektřina, která žárovku rozsvěcí = mistr, vědomí Já jsem. Bez vědomí Já jsem mistrovská osoba (žárovka) nezáří, ale kde není mistrovská osoba (žárovka), elektřina (mistr) nemá co rozsvěcet. Proto si naši úctu zaslouží i mistrovská osoba, ač není přesně vzato mistrem, protože doslova, jak říká bible „chodí s Bohem“ – žije vědomí Já jsem.

Pán také prodělal častou zkušenost hledajících: když začal stezku, manželka jej opustila. Když jeden z partnerů se přidá na stranu světla a druhý nikoliv, výsledkem jsou vždy nutně nedorozumění a nakonec často i rozchod. Pod vlivem svých světlem druhého partnera rozdrážděných sil nepřátelských Bohu se neduchovní partneři chovají někdy až nepříčetně. Rozbroje se svádějí na vše možné i nemožné, ale pravá příčina je vždy tato: boj sklonů bránících ego s těmi, které směřují k Bohu.

Proč toto vše píši? Pro poučení hledajících, kteří mají možnost čerpat nejčistší nauku vedoucí přímo k Bohu z našich knih. Mohou se s námi setkávat na veřejných meditacích, seminářích a hlavně společně s námi meditovat. Mnozí dokonce chodí na meditace k nám do bytů.

Pán má sice cizokrajného mistra, ale vše ostatní mu chybí. Dokonce i základní poučení o stezce poznání sebe. Roky je žákem, ale výsledek jej neuspokojuje a jak z rozhovoru vyplynulo, právem.

Na základe těchto rozdílů je zřetelně vidět, jaké nesmírné a nedocenitelné milosti se našim přátelům dostává, ale i jak nedostatečně někteří si jí váží a využívají ji ke své škodě. Někteří se chovají, jakoby zase tak o moc nešlo v nějakém bláhovém poblouznění, že tuto milost budou mít stále, že je něčím samozřejmým. Není.

Na některých se zřejmě projevuje vliv toho, před čím swami Ramdas velmi varuje: „Přílišná blízkost mistra budí neúctu“. Čím dříve tuto šalbu sil nepřátelských Bohu prohlédnou, tím je pro ně lépe. Ať si pospíší dřív, než bude pozdě. Šakti má s takovými žáky chvíli trpělivost, ale zdaleka nikoliv nekonečnou. Platí, že čeho si v duchovnu nevážíme, je nám vzato pro poučení, abychom viděli, jak jsme nedostateční. Takové poučení je vždy velmi tvrdé a drahé.

Pánovi jsem nabídl všestrannou pomoc: studium Královské jógy i návštěvu našich veřejných meditací, kde se se mnou může setkat. Dokonce jsem se zmínil, kde by ve svém okolí mohl hledat duchovní společnost. Ač se v hovoru sám od sebe vyjádřil: „Já Vás považuji za Buddhu“, snažil jsem se marně. Neprojevil zájem. Co vlastně chce, nevím.

Snad mu bránil pocit, že by se stal přeběhlíkem. Nestal. Mistr je opravdu jeden, ale v mnoha osobnostech. Je-li jedna mistrovská osoba nedosažitelná, není důvod, proč bychom neměli meditovat s jinou. Nejde o různé osoby mistrů, ale o jediného Boha. Máme být na prvém místě věrní Bohu a teprve na druhém osobě mistra.

Něco jiného ovšem je, když někdo má volný přístup ke svému mistrovi, ale když se objeví jiný, cizokrajný, tak k němu spěchá a za peníze si kupuje jeho zasvěcení. Takové chování dokazuje obrovskou nevědomost, ale i zásadní lidskou neslušnost a neomalenost. Takový žák prokazuje, že si svého mistra neváží, a proto také od něho nemůže nic získat právě pro svůj nehezký vztah.

Z hovoru jsem získal i jeden příznačný poznatek o vegetariánech. Pro zdůvodnění svého přesvědčení neváhají ani lhát včetně mistrů: „Ježíš byl vegetarián“. Nebyl. Evangelia vícekrát opakují, že jedl ryby i berana. Také výslovně říká: „Člověka neposkvrňuje, co do něho vchází (potrava), ale co z něho vychází (zlé city a myšlenky)“. Apoštol Pavel  se v jedné ze svých epištol přímo vysmívá těm, co „jedí zelí“ neboli vegetariánům v domnění, že tím získávají duchovně. Jak ukazuje mnoho příkladů, vegetářství samo o sobě duchovní pokrok nepřináší. Naopak často škodí, když vede k duchovní pýše, že jsem něco „lepšího“ než ti, co jedí maso.

Pravda je, že mnoho, spíše většina křesťanských, ale i muslimských mudrců maso jedlo. Jedli ho i mnozí tibetští, taoističtí i hinduističtí světci, což v praxi vyvrací přesvědčení o nutnosti nemasité potravy.

Nejsem nadšen zabíjením zvířat. Co však je mnohem a nesrovnatelně horší, je zabíjení Boha v nás, kterého se dopouštějí všichni, kdož žijí v egu a s egem. To je ze všeho zabíjení nejhorší. Kupodivu se zdá, že mnozí mistři považují zabíjení zvířat za horší než zabíjení Boha v nás. Neučí, jak zabít, rozpustit ego a vzkřísit Boha v nás, ale vytrvale mluví o škodlivosti masa, ač praxe ukazuje, že dosahují i ti, kteří maso jedí. Navíc pýcha mnohých vegetariánů nad tím, jak jsou vznešení, že nejedí maso, je jen odpudivým projevem duchovního ega.

Ego, skutečný vrah Boha v nás, se cítí povznesené, že nejí maso. To je opravdu opak pravé duchovnosti.

Potrava, její složení a potřeba, jsou silně ovlivňovány podnebím, ve kterém žijeme. Na jihu Indie je vegetářství mnohem víc rozšířeno než na severu, kde není takové teplo, a proto i potřeba vydatné masité potravy je větší. Pro obyvatele   severně   položených  zemí   vegetářství   dokonce  by  představovalo z těchto i jiných důvodů vážné ohrožení života. Že vegetářství ohrožuje vážně zdraví je dobře známo i ze samotného okolí Gándhiho.

Kdo si myslí, že mu bezmasá strava duchovně prospívá, ať maso nejí. Nesmí si však myslet, že je něčím víc než ti, co maso jedí. Pokud udělá z vegetářství základ své praxe a myslí si, že je tím hlavním a samo o sobě stačí, dostává se do slepé uličky. Cesta vede zabitím ega a nikudy jinudy.

S takto nespokojenými žáky zvláště cizokrajných mistrů se setkávám poměrně často. Hlavně si ztěžují na to podstatné: nedostatek meditace v denním životě skupiny a s mistrem zvlášť. Postupem doby jsou unaveni věčným náboženským zpěvem, opakováním manter, přednáškami a dalšími projevy zevního náboženství,  které zvláště indičtí mistři s oblibou u nás zavádějí. Nevím, jak dalece jsou si tito mistři vědomi, že značnou měrou přispívají ke kultu své osobnosti, který se stává samoúčelným. Jejich žáci se často spokojeně vyžívají v libých pocitech žákovství „našeho, jedině pravého mistra“ místo, aby opravdu směřovali k Bohu. To vede k pohrdání těmi, kteří opravdu meditují a mají jiné osoby za mistra.

Ti, kteří jsou v takové skupině duchovně zralejší, pociťují nespokojenost, která je plně oprávněná. Spiritualita, kterou jim takoví mistři nabízejí, se podstatně neliší od křesťanských praktik, zejména katolíků. Ti, kteří se k nim přidávají, se dostávají z deště pod okap.

Pokud chtějí opravdu duchovně postoupit, nemají nespokojenci jinou možnost, než se připojit ke skupině, ve které základem duchovního života je meditace v klidu mysli, které křesťané říkají kontemplace.