Nesmysly
Jiří Vacek
„Úsilí překáží Bohu!“ Jaký nesmysl, který pomáhá silám nepřátelským Bohu odvrátit nás od návratu k němu.
Na tom nic nemění, že jsou postupy, které nás Bohu přibližují větší silou, přímo a účinněji než jiné.
Není proto nesprávné, když méně účinné prostředky vyměníme ve správnou dobu za ty účinnější.
I tak vždy platí poučení z Bhagavad Gíty: „Pán přijímá „klanění“ v jakékoliv podobě.“
Neberme toto klanění zevně a doslova, ale ve správném duchu. Každé i nejmenší úsilí, například i jediná myšlenka na Boha je úsilím, které nás k němu přibližuje. Nejvyšší klanění je zaměření pozornosti vědomí na Boha, který je vědomím Já jsem a to se zastavenou myslí.
Právě v tomto klidu, ve kterém jsme „odevzdali“ všechny činnosti mysli Bohu tím, že jsme je pro Boha odložili, může k nám Bůh promlouvat neboli v nás působit. Samozřejmě, pouze tehdy, pokud udržíme jasné vědomí a jeho pozornost upřenou na Boha. To je i například základ átmavičáry.
Tento stav klidu a zaměření pozornosti dosáhneme až po dlouhém úsilí. I když v něm spočíváme, i zde je přítomno jemné úsilí jako bdělost, abychom jej neztratili.
Právě v tomto se ukazuje, kdo je skutečně odevzdaný a kdo nikoliv. I evangelia jasně nabádají: „Modlete se bez přestání“ a nikoliv „přestaňte s modlením.“
Ego pouze odevzdanost předstírá. Prohlásí: „Jsem odevzdané“ a myslí si, že toto je odevzdanost a neusiluje o Boha.
Nejen neplní vůli boží, do které se má odevzdávat, ale cílevědomě odrazuje druhé od jeho dosažení. Jeho mysl nejen není odevzdaná, ale horečně je plná snah, myšlenek a citů, které vymýšlejí jeden důvod za druhým, proč je úsilí zbytečné, že překáží Bohu, že ego je božské a podobně. A toto prohlašuje za odevzdanost.
Taková mysl nejen není odevzdaná, ale naopak se Bohu ze všech svých nebožských sil vzpírá a s potěšením se zabývá myšlenkami Bohu nepřátelskými a raduje se z toho, že úsilí je nejen zbytečné, ale dokonce překáží Bohu.
Tak usilovně ego pod vlivem zla, které vpustilo do své mysli, klame sebe. Boha ani karmu proto neoklame. Když v bardu pozná pravdu, je již pozdě.
Jiným takovým škodlivým a snad nejškodlivějším názorem je „ego je božské, ať již skutečně nebo podstatně, život bez ega není možný, ego může poznat Boha“ a jim podobné.
Názor Ramany Mahárišiho a všech pravým mistrů je přesně opačný.
Cituji z knihy S Ramanou Mahárišim den za dnem, str. 54, stať 4. Satguru.
Tazatel: „Co je esencí stezky moudrosti – džňány?“
Maháriši: „Rozpuštěním neskutečného ega dosáhnout přirozeného spočívání v nejvyšším vědomí sama sebe.“
Ve stati 2. Odmítání myšlenek, str. 52 říká jasně: „Překročíte-li určitou mez, nebude úsilí dokonce možné.“
Tuto mez musíme dosáhnout nepřetržitým úsilím, které nesmíme přerušit ze své vůle, ale „až úsilí není možné.“ Jinými slovy úsilí trvá až do „konce,“ který poznáme tak, že úsilí nebude možné.
To naprosto nezávisí na tom, co si myslíme nebo nemyslíme.
Žádný pravý mistr ani Bhagavad Gíta ani bible nám neříkají, abychom přerušili úsilí sami od sebe před dosažením cíle, ale zdůrazňují jeho provádění až do konce. Ten poznáme podle toho, že další úsilí není možné.
Duchovní lenost nebo nedostatek touhy po Bohu rozhodně nejsou stavem, ve kterém další úsilí není možné. Úsilí není možné pouze tam, kde jsme již dosáhli a nikdy jinak.
To, že tomášovci hlásají opak – božskost ega, opouštění úsilí z vlastní vůle dokazuje, kam patří. Nehlásají cestu k Bohu, ale nevědomost ega, které povyšují na Boha.