Nesmyslné úsilí
Jiří Vacek
Mnoho hledajících se na stezce chová naprosto nesmyslně. Často hodně meditují, ale své ego ponechávají nedotčené nebo je dokonce posilují. Například tím, že jsou pyšní na svou duchovnost, na své meditace, znalost stezky, své názory a podobně.
Nejvíc chybují v tom, že neovládají svou mysl, ale právě naopak používají ji k ochraně svého ega.
V tom je podporuje duchovní pýcha, kterou si často ani neuvědomují. Pravda je vždy přesně opačná: dokud jsme nerozpustili beze zbytku ego, jsme vždy ve stavu duchovní nevědomosti, prvotního hříchu, hříchu proti Duchu svatému, který nemůže být odpuštěn. Kdo jej nemá – což platí pro všechna ega, musí jej nejprve získat, aby jej napravil, což bez rozpuštění ega není možné, protože právě existence ega je důkazem, že hřešíme proti Duchu svatému: nejen jej nemáme, ale žijeme v totožnosti s duchem nesvatým, s egem.
Ego je vždy jen a jen zlo a nikdy nic dobrého. Je opakem dobra i pravdy. Ego nemá nikdy pravdu i když má pravdu, protože je samo největší lež, jaká existuje. Ve své pravdě nakonec vždy jen hájí oprávněnost své existence, a proto obhajuje lež a nikoliv pravdu. Ego také nemá žádné právo, protože sama jeho existence je bezpráví páchané na Bohu, na kterém parazituje. Ne Bůh stvořil ego, ale ego si neoprávněně přisvojilo pro sebe existenci Boha. Celý život ega není nic jiného než parazitováním, příživnictvím na Bohu.
Vše, co ego má, má z Boha a navíc to bere nehodně a neoprávněně.
Ego nemá vůbec nic, nač by mohlo být pyšné, ale má v sobě mnoho zlého, zač by se mělo stydět. Největším zlem je pak ono samo, nepravé já, které zastírá Boha a tváří se jako on.
V pohledu ega se pravda mění v lež a lež v pravdu, která ospravedlňuje jeho nespravedlivou existenci parazitující na Bohu.
Nic z toho, co si ego nárokuje pro sebe, není jeho, ale Boha. To je celá pravda ega.
Čím dřív si hledající tuto pravdu plně uvědomí a přijme ji, tím je pro něho lépe.
Jen na jejím základě se totiž bytost odpadlá od Boha, která žije ve stavu ega, se může skutečně duchovně vyvíjet. Nikoliv nějakou nápravou ega, ale jeho usilovným rozpouštěním ve všech jeho projevech a podobách. Teprve pak, ale nikoliv dříve, může mít hledající z meditace opravdový užitek.
Správná očista nás nezbavuje pouze zla, ale na prvém místě samotného ega. I etická ega – pokud vůbec mohou existovat – jsou jen zla a nic víc, protože na skutečném Dobru, jímž je výhradně Bůh, jen parazitují. Přisvojují sobě, což boží jest.