Neproměnné a proměnné, stvořené a nestvořené
Jiří Vacek
Pro vše stvořené platí, že je v neustálém pohybu v čase a v prostoru, jednoduše říkáme, že vše je proměnné, vše se mění. Toto zjištění však vůbec neplatí na vše, ale pouze na stvořené. Pro Buddhovo nezrozené a proto i nestvořené, toto tvrzení neplatí.
Aby bylo možné pozorovat změny, musí být přítomno něco neproměnného. To něco je Buddhovo nezrozené, bez kterého neexistuje nic zrozeného a proto ani žádné změny.
Ono nezrozené je Ježíšův Otec či brahman hinduistů. Zabývat se změnami a pomíjet to, co si je uvědomuje, je nevědomost. Položíme-li si otázku, co si uvědomuje neustálé změny, objevíme pozorovatele těchto změn, který sám je bez proměn.
Toto vědomí existuje i tehdy, když žádné změny právě neprobíhají, jako ve spánku beze snů nebo ve vnitřním samádhi. Neexistuje pouze to, co se neustále mění, ale i to, co je samo neproměnné. Nestvořené se nemůže měnit právě proto, že v něm není nic stvořeného, co by se mohlo měnit.
To, co si uvědomuje, jak se vše stvořené mění, je nejen samo neměnné, ale mnohem víc. Je si vědomo proměn i své neproměnnosti a navíc je sebe si vědomé. Ví, uvědomuje si, že existuje. Je sebe si vědomým, nestvořeným, neproměnným bytím, vědomím Já jsem. Existuje, ví, že existuje a ví, že je to ono samo, co existuje a nikoliv něco či někdo jiný.
Není proto ničím, co se mění, není ničím stvořeným, ale je nestvořeným a neproměnným vědomím.
To, co se mění, je jím uvědomované a proměnlivé stvoření. Není žádnou ze změn, které si uvědomuje, ale nestvořeným a neproměnným jsoucnem Já jsem.
Popírat ono Buddhovo nestvořené a neměnné a tvrdit, že existuje jedině to, co se mění, je základ materialismu. Není buddhismem, ale materialismem.