Nepřekážejme Bohu
Jiří Vacek
Mistrova osobnost si má být svého mistrovství vědoma, ale nemá se považovat za rovnou Bohu. To je nevědomost, která vede k pádu i nejvyšších bytostí.
Mistrova osobnost má naopak co nejméně bránit působení božství vědomí Já jsem. Nemá se prosazovat, ale umenšovat. Má se Já plně otevřít a odevzdat a nechat je svobodně působit v sobě i ve světě. Do působení Já jsem v sobě i ve světě má zasahovat, jak nejméně je možné. I když tak činíme s dobrou vůlí a ve víře, že plníme boží vůli – i takové působení opravdu brání Bohu, aby se děla jeho vůle.
Již samo přesvědčení, že plníme boží vůli, je již velmi opovážlivé. Je projevem pýchy v nás: „Vím, co chce Bůh a jsem schopen konat jeho vůli“.
Chceme-li opravdu, aby se děla vůle boží, poslechněme žalmistu a dělejme, co nám přikazuje:
„Buď tich, utiš svou mysl a věz, uvědomuj si, že Já jsem je Bůh“.
Jinými slovy: máme plně utišit svou mysl, nemyslet, nic si nepřát s jedinou výjimkou, aby Bůh plně sám působil a s největší silou si uvědomovat vědomí Já jsem a vše, sebe, svět a všechny záležitosti v pokoře a odevzdanosti předávat jeho moci a moudrosti k zabezpečení. Pak nejen jeho vědomí, ale i moc a inteligence svobodně a bez překážek působí a proto se tímto působením děje pravá boží vůle. My jsme pak vědomými pozorovateli v souladu se zákonitostí:
„Když jsem konajícím, je Bůh pozorovatelem. Když jsem pozorovatelem, Bůh je konatelem“.
I nejlepší myšlenky, city a činy mohou rušit působení a naplňování boží vůle. Proto se řiďme radou Ramany Mahárišiho:
„Zasahujme do dění světa, jak nejméně je možné“.
To není lenost, ale nejvyšší meditace, pokud naplňujeme výše uvedené požadavky. Pokud bude nebo je naše činnost nevyhnutelná, překážejme při ní Bohu, jak nejméně je možné a setrvávejme s odevzdaností při jejím vykonávání ve vědomí Já jsem.
Mistr má v pokorné odevzdanosti spočívat v Já, jehož milostí existuje a je s ním sjednocen.
Nesmí se chovat tak, jakoby Já bylo jeho vlastnictvím, ale má v něm v lásce a odevzdanosti spočívat s vědomím jeho božství. Já má být jeho pánem a on jeho služebníkem v postoji: „Buď vůle tvá“.
Takové působení moci a inteligence vědomí Já jsem můžeme pomocí pozornosti obecně zaměřovat na celý svět včetně nás nebo vyzvedat do něho určité záležitosti, kde cítíme zvlášť potřebu boží pomoci.
Vždy však v popsaném postoji odevzdanosti, aniž bychom Bohu „předepisovali“ řešení, které si přejeme. Spoléháme v důvěře a v lásce na Boha, že ví a zná vše lépe než my.