Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Pan Petr Šourek nám vrátil 13. díl „Jak jsem hledal Boha“ s poznámkou: „Děkuji, nechci. Nezajímají mě Vaše osobní války“. Má na to právo.

Co však jej také nezajímá, jsou kapitoly v této knize, kterých je většina, jako, jmenuji namátkou: Ramana Maháriši o egu, Bůh je sebe si vědomá láska, O charakterové očistě a mnohé další. Již to na pana Šourka něco prozrazuje.

Navíc jakou osobní válku má na mysli? „Válčím“ proti názorům, které popírají právo na osobní přesvědčení a jeho vyjadřování, že na duchovní stezce není třeba úsilí, že náš hmotný svět je božský včetně ega, že zlo neexistuje a podobně. Je toto opravdu osobní válka? Vedli spasitelé, mistři a světci jen osobní války, když odhalovali zlo? Všichni praví duchovní učitelé nás přesvědčují, že žijeme v nebožském, od Boha odpadlém stavu a že i my sami jsme od Boha poklesli. Jinými slovy učí, že náš svět je pln zla, protože platí: kde není Bůh, vědomé spojení s ním, není ani jeho dobro, ale zlo jako nedostatek dobra. Toto zlo do světa vnášejí právě jeho obyvatelé a to dvojím způsobem.

1) Jsou bez vědomého spojení s Bohem a proto bez jeho dobra, což samo o sobě představuje základní zlo.

2) Většina těchto bytostí se sama chová více či méně pod vlivem mravního zla, když pro získání svého prospěchu volí zlé prostředky, neboli ubližují druhým.

Tomuto zlu podléhá v různé míře většina bytostí tohoto světa. Tyto dva základní zlé vlivy způsobují, že v našem světě v různé míře převažuje mravní zlo nad dobrem a takřka naprosto duchovní nevědomost nad duchovním poznáním.

Tuto pravdu neberme symbolicky, ale doslova, protože zlo i dobro se projevují ve světě stejně jako v našem nitru jako zcela reálně působící síly směrem ke zlu či k dobru, k Bohu či od Boha. Již sám nedostatek působení Boha v našem nitru je mocnou a samozřejmě zlou silou, která řídí naše myšlení a cítění. Myslíme pak pod nedostatkem božího dobra neboli v nevědomosti a ve zlu. Naše myšlenky jsou skutečné a mocné síly, které, když vycházejí z nevědomosti a zla, vedou naše zevní chování, které se zhmotňuje jako zlo zevní.

Toto je základní pravda o našem světě. Pokud ji nepochopíme a nezažijeme, nemůžeme ani pochopit, v jakém světě žijeme a co jej řídí.

Menší část lidstva, hledající Boha, opustila úměrně stupni svého vývoje myšlení a jednání pod vlivem zla. Výjimeční jedinci – spasitelé, mistři, proroci, jogíni atd. dokonce dosahují opět úměrně své snaze, vědomého spojení s Bohem.

Zlo a dobro, Bůh a nedostatek Boha jsou navzájem nesmiřitelní nepřátelé a proto opět doslova a nikoliv obrazně spolu bojují. Hledající Boha a hlavně ti, kteří jej dosáhli, jsou proto lidmi zlými a nevědomými neustále pronásledováni, protože jejich světlo ohrožuje – opět doslova – jejich zlo zevní, ale i vnitřní.

Názorných příkladů v dějinách nalezneme bezpočet: židovští proroci, Ježíš, Sokrates, křesťanští a islámští mystici, inkvizice, Jan Hus a další.

Lidé pod vládou zla nejsou schopni tuto pravdu o boji zla s dobrem pochopit, natož rozpoznat. Mnozí, kteří propadají duchovní pýše, se cítí dokonce nad tento boj povzneseni a přímo za něj zastánce dobra odsuzují. Je to přesně stejné, jako by někdo říkal Ježíšovi, Sokratovi, Husovi, že jej jeho válka nezajímá. Takových bylo a je víc než dost. Myslí si, jak jsou ušlechtilí, dobří a povznesení a zatím je oslepila jejich vlastní nevědomost.

Jak taková ušlechtilost a nestrannost se projevuje v zevním světě? Pomáhá šíření zla. Jedním z velkých příkladů je „ušlechtilá“ snaha představitelů Francie a Anglie o zachování míru. V Mnichově se povznesli nad spor Československa s Hitlerovým Německem a předhodili nás Němcům. Ti je za rok právě našimi zbraněmi, které Němci získali po naší armádě a také nakoupili za československé zlato a koruny, napadli. Přesně tak si počínají oni falešní mírotvorci a povznešení spravedliví.

Lenin a komunisté je trefně nazývají „užitečnými hlupáky“. Pohrdají jimi, ale využívají je ke svému prospěchu a jejich hlupáctví úspěšně podněcují ve svůj prospěch. „Užiteční hlupáci“ se samozřejmě vyskytují všude po celém světě a ve všech dobách. Právě proto velká zla tak snadno ve světě vítězí zevně, ale i, což je horší i vnitřně.

Jedním z nejhorších hesel těchto hlupáků je, že se nemá odporovat zlu. Co lepšího si zlo k dosažení svých cílů může přát, než aby mu v jeho snahách nikdo nebránil?

Zlu je třeba odporovat a to jak zevně, tak i vnitřně, v našem nitru a to na prvém místě. Zlo zevní, náš neblahý zevní osud je výsledkem našeho zla vnitřního. Boj proti zlu začíná proto v našem nitru. Bez něho nelze úspěšně bojovat proti zlu zevnímu. Jsme-li sami zlí a nevědomí – poslední je již samo velkým zlem – když bojujeme proti zevnímu zlu, snadno místo chtěného dobra šíříme nechtěné zlo. Příkladů můžeme opět vidět všude hojnost.

Z pohledu zla a dobra celá stezka a zejména pak očista není ničím jiným než bojem dobra se zlem v nás. Bez tohoto boje, kdo praktikuje, dobře ví, že o skutečný boj jde, stezka neexistuje. Základem tohoto boje je pevná znalost nauky a následná důsledná praxe rozlišování, vivéky. Jinak se zla nezbavíme a dokonce ani nejsme schopni prohlédat jeho projevy v naší mysli a proto i ve světě.

A vězme dobře: v tomto boji nelze stát stranou, protože se vždy týká i nás samých a to zevně a ještě víc vnitřně. Jsem-li netečný ke zlu komunismu či fašismu nebo ke snahám katolíků vnutit nám jejich představy o životě, pak jim pomáhám v jejich vítězství. Vnitřně platí ještě důrazněji: jakékoliv zlo nebo nevědomost – ta není ničím jiným než opět zlem, nám přináší vždy jen opět zlo a navíc nás drží pevně v jeho zajetí a brání nám v přístupu k jedinému skutečnému dobru, jímž je výhradně sám Bůh.