Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Často se setkáváme s tvrzením: „Nevědomost hříchů nečiní“. Nevím, odkud tento názor pochází, ale rozhodně není pravdivý. Nevědomost nejen hříchy činí, ale je největším hříchem již sama o sobě. Také nás před následky našeho jednání pod jejím přesvědčením nechrání ani v nejmenším. Ať se dotknu rozpálených kamen vědomě nebo pod vlivem nevědomosti, vždy se spálím, poraním a způsobím si tím bolest. To platí o každé nevědomosti.

Je možné, že přesvědčení „nevědomost hříchů nečiní“, pramení z nesprávného chápání pojmu hřích. Hřích není proviněním, neposlušností proti Bohu, ale proti nám samým. Je porušením zákonitosti, která vládne všemu stvořenému, které nám přináší zlo v podobě utrpení a nesvobody.

Za hříchy nás také netrestá Bůh, ale my sami. V souladu se zákonem příčiny a následku, naše hříchy jsou příčinami, jejich následky se nám vracejí jako utrpení a nesvoboda v nejrůznějších podobách.

Představa trestajícího Boha je zlou a škodlivou nevědomostí, protože zakrývá pravdu takovou, jaká je. Zastírá naši vlastní zodpovědnost za náš osud a předává ji tam, kde není. Bůh nerozhoduje naše osudy, ale jsme to my sami, kteří si je vytváříme naším myšlením a jednáním ve světě.

Největší nevědomostí a proto i zlem je sama nevíra v existenci boží a jeho spravedlnost, kterou zabezpečuje zákon karmické odezvy, zákon příčiny a následku. Nevíra v existenci boží a v jeho spravedlnost nám zastírá pravdu, že jsme plně zodpovědní za sebe a za svůj osud a že máme přesně to, co jsme si v souladu se zákonem příčiny a následku připravili.

Nevědomost typu: „zlo se vyplácí a dobro nikoliv“, je příčinou, která dává průchod myšlení a jednání pod vlivem zla, které i přes možné dočasné zisky přináší jen nesvobodu a utrpení, které nikdy nekončí ani skončit nemůže, pokud nepochopíme, jakému zlu jsme v této nevědomosti propadli.

Nevědomost všeho druhu proto nejen není neškodná, ale je přímo zlem a příčinou myšlení a chování, které vytváří nesvobodu, ve které nám vládne zlo, které jsme přijali za svůj způsob zabezpečení své existence ve světě.

Nevědomost je proto základním proviněním proti nám samým. Pod jejím působením si připravujeme zlý osud jako výsledek našeho nesprávného myšlení a konání. Naší povinností je proto vědět a rozpouštět naši nevědomost všemi způsoby.

Jedním z těchto způsobů je i trvalé studium hodnotné duchovní literatury, která odhaluje zlé, nevědomé názory, kterými svým myšlením pod vlivem zla si připravujeme utrpení a nesvobodu bez jediné naděje na cokoliv lepšího. Již to, že nás toto studium zbavuje nesprávných, nevědomých přesvědčení, podle kterých se pak řídíme, je obrovským přínosem a dobrem. Přestáváme si vytvářet příčiny svého zlého osudu a připravujeme si lepší. S každým zlým, nesprávným přesvědčením, kterého se zbavujeme, se také osvobozujeme z moci zla v naší mysli.

Jelikož myslíme a jednáme v souladu s tím, čemu věříme a tím i rozhodujeme neustále o svém příštím osudu, zásadním požadavkem trvalého šťastného života je odstranění nevědomosti o smyslu našeho života a zákonitosti, kterou se řídí.

Pravda je, že jsme odpadli od Boha a naším posláním je, pokud chceme žít šťastně, navrátit se ve svém nitru k Bohu. Proto musíme rozpustit nevědomost, že svět, ve kterém žijeme, je božský a naší povinností je jej zachraňovat.

Pravda je přesně opačná. Máme se snažit na prvém místě obnovit vědomí Boha v nás a vrátit se z nebožského světa zpět k Bohu. Pokud věříme v něco jiného, jsme pod vlivem zlé nevědomosti a nečeká nás nic jiného než život bez Boha v nebožském světě – utrpení a nesvoboda.

Duchovní nevědomost je právě toto zlo a je ze všech nevědomostí nejhorší. Kdo s ní žije ve shodě, je v moci největšího zla, jaké existuje a má jen jedinou naději. Je jí zlo, které můžeme vidět všude kolem sebe ve světě.