Největší náš nepřítel
Jiří Vacek
Největším naším nepřítelem na stezce jsme my sami sobě se svým egem a s jeho sklony, které směřují pryč od Boha nebo mu jsou dokonce nepřátelské. Tyto sklony má v sobě každý hledající a také by si této pravdy měl být plně vědom. Právě proto požadavek bdění nad myslí a rozlišování platí od začátku až do konečného vysvobození, a to bez výjimek a nepřetržitě.
Kdo si nedá pozor a nebdí nad svou myslí, lehce se nechá unést vlastním zlem. Někdo jej má více, někdo méně, ale každý je před ním v nebezpečí. Z hlediska stezky je každá odstředivá natož zlá vasána stejně nebezpečná, což platí i pro ty nejušlechtilejší. Zoufalství Gándhího nad všeobecným vražděním, které po získání svobody propuklo v Indii, je názorným příkladem.
Proto je každý nepřítelem sám sobě a jako člen společenství je proto i nebezpečím pro své společenství. Nic je nedokáže bezpečněji zničit, než když se nedrží nauky a propadne smrtelným hříchům nenávisti, hněvu a dalším. Ty nejsou nikdy oprávněné, spravedlivé, ale vždy zlé.
V neděli večer 10.02. se mně Pepa Šťastný svěřil, že se chce z existenčních důvodů věnovat profesionálně terapii NLP. To jsem mu rozhodně nedoporučil. To již měl hotové své internetové stránky, o čemž jsem neměl ani tušení a navíc mě na nich ve spojení se svým záměrem uváděl jako svého mistra. Naprosto neoprávněně.
Zásadně o osobních záležitostech hledajících nerozhoduji ani o tom, co podnikají. Je to výhradně jejich záležitost. Pouze zdůrazňuji jejich vlastní zodpovědnost za jejich rozhodnutí a vedu je k rozhodování z hlediska nauky. Takže spojovat mě s jejich jakoukoliv zevní činností je naprosto neoprávněné.
Vykládám nauku, dávám rady na cestu, ale za jejich uplatnění zodpovídá každý sám za sebe. Kdo je chápe nesprávně nebo jich nedbá, sklízí dříve či později nepříznivé duchovní následky, ale jsou ryze jeho, nikoliv mé.
Několikrát jsem se jasně odmítavě vyjádřil k různým módním duchovním trendům, které nazývám „myšlenkovou“ magií a poukázal na jejich zásadní nedostatky: nezdůrazňují očistu charakteru, neberou do úvahy karmu a Boha jako jediný pravý zdroj štěstí.
Je pro mne proto zklamáním, když se jim někdo věnuje. Je to vždy na úkor stezky k Bohu a často dokonce v rozporu s ní. Takových případů kolem nás se v průběhu let vyskytlo mnoho. Vždy skončily nedobře.
Pepa své internetové stránky smazal, mně se omluvil a tím je celá záležitost vyřešena.
Na druhou stranu tyto systémy nejsou jedinou překážkou na stezce. Těch je mnoho.
Zásadní a nejhorší je pěstování smrtelných hříchů nenávisti, hněvu, závisti a pýchy místo jejich trvalého rozpouštění. Mnozí i když dlouho a dokonce dobře meditují, jsou k těmto hříchům neuvěřitelně slepí. Nejen je nerozpouští, ale dokonce si je ospravedlňují a tvrdí: „nemohu jinak!“ Pravda je, že nechtějí jinak.
Terčem jejich nevůle jsou členové společenství, které z nějakých nerozumných důvodů nemají rádi, a proto do nich promítají své nepřátelství. V soudech o nich jsou nemilosrdní, ač právě pro tyto případy vztahů uvnitř společenství plně platí Ježíšova rada odpouštění a lásky k bližním. Pro vlastní chyby nevidí dobře ani druhé.
Odhlížet se od pluhu, měnit prvorozenství ducha za mísu čočky je možné i mnoha jinými způsoby.
Při veškerém pochopení pro potřebu mateřství žen včetně jeho přínosu pro společnost právě ono dlouhodobě vyžaduje mnoho času a sil, které pak nemohou nechybět na stezce. Výsledkem je vždy určité zpomalení duchovního vývoje. Dokonce dochází k jeho zastavení, je-li jím žena plně pohlcena.
Každý, kdo je na cestě, uvedenými i jinými neduhy nutně trpí v různé míře. Kdyby jimi netrpěl, musel by ihned dosáhnout poznání a vysvobození. To, že tomu tak není, dokazuje pravdu mých slov.
Proto ať se každý v nejvyšší míře věnuje zlepšování sama sebe a nepohoršuje se nad míru nad těmi, kteří chybují. I on je chybující a nejhorší chyba je něco takového si nepřipustit. Přesně to je duchovní pýcha.
Ježíš tuto pravdu říká naprosto jasně: „Nikdo není dobrý, jen náš Otec v nebesích.“
A dodává: „Nalomenou třtinu nedolomíš!“