Nejhorší odstředivé sklony
Jiří Vacek
Všechny odstředivé vásany nám brání v pokroku na stezce. Ty, které nás přímo vylučují z přijetí milosti, jsou ty zlé. Říkáme jim smrtelné hříchy, protože doslova usmrcují náš duchovní život. Jsou přesným opakem toho, co se po nás žádá: lásky, která je Bůh.
Z ostatních sklonů je zvláště nebezpečné ztotožňování s naším hmotným tělem. Již proto, že tělo nakonec zaniká. Upnutí na ně je spojení s něčím pomíjivým, co zákonitě vždy ztratíme.
Ztotožnění s tělem také není nikdy samotné, ale vždy je na něm jako na provázku navěšeno spousta dalších přání, tužeb a potřeb, které se jeví být potřebné až nezbytné. Proto je tak důležité se zaměřit na rozpuštění totožnosti s tělem.
To vyžaduje na prvém místě rozpustit myšlenku „já jsem tělem“.
To samo o sobě nestačí. Je zapotřební rozlišit vědomí Sebe, své Já od hmotného těla a nahlížet na ně jako na předmět, kterým nejsme. To se děje praxí sebe si vědomého pozorovatele, který přímo zakouší: „nejsem tělo, ale vědomí, které si je uvědomuje“.
To nám umožní ve velké míře osvobodit se od požadavků těla i když je proto nepřestaneme cítit vlivem vazby vědomí na tělo. Ta trvá, dokud žijeme na tomto světě.