Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Jedna věc je šířit myšlenky, že vše je iluze a úplně jiná věc je moc této iluze a zažívaná nesvoboda a utrpení, které pod jejím vlivem prožíváme.

Problém je mnohem hlubší než rozumové prohlédnutí iluze. Důkazem je, že přijetí stanoviska iluze naši nesvobodu a utrpení nezmenší ani trochu. Mocné tvořivé síly mysli i tělesné bolesti nás nepřestanou sužovat, jen proto, že je prohlásíme za iluzi. Mnozí lidé bohužel uvěří představám o iluzi a zaměňují současnou skutečnost za představy své mysli a spokojí se s tím.

Pokud však skutečně se nevymaní z moci nebožských sil, jejich stav se nezmění ani trochu. Žijí ve svých myšlenkách, které považují za samu skutečnost, ale jejich stav se vůbec nezměnil. Vyměnili pouze jednu iluzi skutečnosti zevního světa za iluzi skutečnosti světa jejich myšlenek.

Pravda je, že rozhoduje to, co prožíváme právě teď, co nás právě teď ovládá. Řeči o neskutečnosti snového světa toho, kdo spí, před jeho utrpením nechrání. Jeho spása z tohoto utrpení spočívá v probuzení a v ničem jiném. Pokud se však probudí do jiné iluze – například do bdělého stavu, je stále pod vlivem a moci iluze, byť i jiné.

Mluvit o iluzornosti a naznačovat, že její pouhé rozumové prohlédnutí osvobozuje, je jen klamáním důvěřivců. Tvrdá pravda je, že neskutečná iluze má až příliš skutečnou moc, na které pochopení její iluzornosti vůbec nic nezmění. Skutečnost je skutečná pouze pro ty, kteří ji právě zakoušejí a nikoliv pro ty, kteří o ní pouze mluví.

Rozumové prohlédnutí iluzornosti – lépe pomíjejícnost světa a naší existence v něm je jedna věc a spása, vysvobození z moci projevu pokleslého od Boha je opět věc úplně jiná.

Po světě však běhá spousta zmatených hledajících, kteří jedno zaměňují za druhé. Tvrdí, že žijí Skutečnost, ač jsou plně v moci sil iluze, kterou tak usilovně popírají. Místo aby usilovali o své opravdové vysvobození, žijí ve svých pomýlených myšlenkách a zavírají oči před tím, jak plně je iluze, která podle nich neexistuje, ovládá.

Silné rozumářské ego bez pokory a plné nečistot, zamění rádo filosofii jednoty za jednotu samu, její rozumové a navíc nedostatečné pochopení za její dosažení. Jediným výsledkem je silné duchovní ego, které odmítá veškeré úsilí. Navíc pohrdavě ze své výše zhlíží na nebohé a nevědomé dualisty.

Ti, pokud správně usilují, jsou opravdu na cestě ke spáse. Neholedbají se svou výší, ale ve své pokoře jsou si vědomi svých nedostatků. Milují opravdu Boha, zatím co falešní advaitisté si myslí, že jsou sami Bohem.

To je tajemství proč jak je dobře znám, bhaktové dosahují ve větším počtu než rozumáři, kteří si myslí, že již žijí v Jednotě a propadají omylu solipsismu.