Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Nevěnujte pozornost tomu, co myslíte, ale tomu, kdo si uvědomuje myšlené.

Pravá pokora spočívá v poslušnosti a v odevzdanosti mistrovi. Kdo není ochoten plnit požadavky na žáka stezky, které mistr vyžaduje, není a ani nemůže být pokorný před Bohem a být mu odevzdán. To, co odmítá poslušnost a odevzdanost mistrovi, je ego.

Každé učení, které vyznává Boha, není proto ještě pravé nebo čisté, avšak učení, které neuznává Boha, je nepravé vždy.

Nedosahujeme Já, ale poznání Já, což jsou dvě odlišné věci. Já jsme vždy, ale v nevědomosti je nepoznáváme, protože si je neuvědomujeme. Poznání Já není jeho dosažením, ale uvědoměním.

Neměníme hory v prázdnotu ani prázdnotu v hory. Pouze si uvědomujeme, že prázdnota je v horách a hory v prázdnotě.

I sahadža samádhi musí zrát.

Stvoření božské je božské stále. Svět bytostí odpadlých od Boha je takový, jací jsou sami: bez Boha.

Předměty nejsou modré, ale jeví se takovými být. Obdobně platí obecně: svět není takový, jaký jej vnímáme, ale jen se zdá takový být.

Prázdno, prázdnota, nic neznamená neexistenci, ale právě naopak, absolutní existenci, ze které vše projevené vzniká. Viz Buddha: „Kdyby nebylo nezrozeného, prázdnoty, nebylo by nic zrozeného – projeveného.

Jen materialisté považují prázdnotu za neexistenci, za nic.

Rozpoznáním ilusornosti světa se z jeho moci nevymaníme, pokud nerozpustíme ego, totožnost s tělem a s myslí. Ego, spolu s vazbou vědomí na tělo, jsou právě tím mechanismem, kterým nás svět ovládá.

Nestačí jen nalézt, uvědomit si své Já. Musíme se s ním i plně ztotožnit a nechat je působit. Jinak řečeno: být v Já jako Já, jako vědomí Já jsem, odevzdat se mu a nechat volně působit jeho moc v plné důvěře v její inteligentní a blahodárné působení. Právě to je ono: „Buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi“!

To, co touží po uznání a obdivu, je ego. Já uznání a obdiv nepotřebuje, ego ano.

Ego nemůže vidět Boha právě pro svou nevědomost o své božské podstatě a pro její neznalost.

Mistr není osobou, ale vědomím Já jsem.

Duchovní pravdy platí obecně. Jejich uplatnění za daných okolností je nezbytné zvážit ve správném duchu pomocí rozlišovací schopnosti. Při tom se řídíme duchem, nikoliv literou.

Skutečné je to, co působí a nikoliv to, co si myslíme.

Není co realizovat, ale je třeba si TO uvědomit. Pro ego je uvědomění totéž, co realizace.

Čeho si nejsme vědomi, pro nás neexistuje, což platí i o Bohu a Já.

Je-li Já sebe si vědomé, je nutně sebe si vědomá a inteligentní i jeho šakti ve všech svých projevech, tj. jako mysl, prána, světlo.

V úrovních odpadlých od Boha, je tato inteligence zastřena naší nevědomostí podobně, jako je zastřeno naše pravé Já.

Ego nemůže na ničem nelpět, protože je největším lpěním, jaké existuje. Je lpěním na těle a mysli, které je tak silné, že ztrácíme pro ně vědomí Sebe, vědomí, že jsme vědomí a ztotožníme se s tělem a s myslí, kterými nejsme.