Náměty k zamyšlení, zapamatování a provádění
Jiří Vacek
Pevným základem každé stezky je pozornost vědomí obrácená na samo vědomí a zrušení totožnosti s tělem a s myslí.
O tom, jaké vlivy do nás vstupují, rozhoduje zaměření pozornosti vědomí a tvořivé síly mysli.
Kritika mistra je projevem pýchy žáka a působení zla v něm. Zabraňuje mu ve spojení s Bohem.
Rozpuštění individuality v plném slova smyslu znamená úplné opuštění v projevu a rozpuštění v neprojevu.
Základní Jednota pozorovatele, pozorování a pozorovaného spočívá v tom, že je nelze od sebe oddělit, protože bez pozorovatele není pozorování ani nic pozorovaného. Můžeme je pouze pro účely zkoumání rozlišovat. Jejich jednotu tvoří jediné vědomí, které se projevuje pozorovatelem, který pozoruje pozorované.
Pravá odevzdanost je plněním boží vůle, je životem v souladu s Bohem i spoléháním se na něho.
Tak zvaně dobré nebo duchovní ego je v určitém smyslu horší než ego hříšné. Prvé je na sebe pyšné a spokojené samo se sebou, a proto necítí potřebu duchovně usilovat. Pouze skutečně pokorné ego, vědomé si své nedostatečnosti, může opravdu na sobě pracovat.
Pýcha a milost se navzájem vylučují. V pyšném člověku není pro milost místa.
Vásany nemají nad námi žádnou moc, dokud je nepřijmeme za své a neztotožníme s nimi své vědomí.
I malý mráček může zastínit obrovské slunce. I malá vásana nám může zastřít osvícený rozum a záři Já, když ji uchopíme a ztotožníme se s ní.
Touha po naprosté samostatnosti a svobodě vylučuje spojení s Bohem. Cílem není osamělý strom, ale vinný kmen a jeho ratolesti.
Pravý mistr je největším nepřítelem hledajících. Těch, kteří mají velké ego a malou pokoru.
Je-li to duchovně správné, můžeme pomáhat svým bližním, ale rozhodně je nemáme zachraňovat, natož celý svět.