Myšlenky
Jiří Vacek
Nesvádějme nic na Boha ani na druhé, protože vždy jen sklízíme, co jsme zaseli.
Bůh neurčuje jak a co má kdo hrát, ale pouze pravidla, podle kterých se hraje. Kdo švindluje, šidí Boha a ubližuje sobě.
Je-li vše, co máme, od Boha a boží, jsme stejně boží i my sami: jsme z Boha a od Boha. Co je z Boha, je Bůh sám, stejně jako prsten ze zlata není nic jiného než zlato.
Je-li Bůh láska, pak platí, že vědomí Já jsem je láska.
Ne láska k něčemu, ale láska k lásce je pravou láskou k Bohu.
Znalost techniky, know how, na stezce je velmi důležitá. Základem je vždy čistý charakter a touha.
Sjednocení, jednota s Bohem není totéž, co totožnost jedince s Bohem.
Bůh nic nepotřebuje, tím méně nás a naši lásku. My potřebujeme jeho, protože bez něho nic nejsme a dokonce ani neexistujeme.
Kdo provádí átmavičáru? Samozřejmě, že já. Ne-já ji provádět nemůže.
Osud nás nevytváří. Jsme to my, kteří si vytváříme svůj osud a sklízíme naše vlastní plody.