Myšlenky 22.7.2009
Jiří Vacek
Nejprve nalezněme, kdo se soustřeďuje a poznejme účinky soustředění, a pak se teprve na základě tohoto poznání soustřeďujme. Jen tehdy, jsou-li tyto dvě podmínky splněny, může mít soustředění dobré účinky.
Bůh je Duch, a proto Boha nikdo neviděl. Mistr je jen jeden jako Bůh a je jím Bůh sám, proto i pro mistra platí, že mistra nikdo neviděl. Osoby, které si v sobě uvědomily Boha, nejsou Bohem ani mistrem, a proto je nemáme za ně zaměňovat. Žijí však jeho vědomím a moudrostí, a proto nás mohou k Bohu vést. Proto si zasluhují naši vděčnost, úctu a lásku.
Nerozlišovat dobré – zlé, spásné – nespásné je duchovní slepota. Je horší než zevní nevidomost. Poslední nám ubližuje ve věcech časných, vnitřní slepota v záležitostech božích.
Zlo je tak nepřátelské dobru, že zlý člověk není ani schopen dobro, které je mu prokazováno, přijmout. Často je také zneužije místo, aby je využil.
Lidé se spolu rodí nejen když se milují, ale i nenávidí.
Vědomím Já jsem žijeme v neprojevu, pozorovatelem a osobností v projevu.
Mučednictví je v mnoha případech přípustným způsobem sebevraždy.
Milujme v lidech Boha, ne člověka.
Záleží-li nám ve vztahu dvou lidí více na tom, aby bylo po našem a nikoliv na spokojenosti partnera, tak tento vztah ničíme.
Samotná láska bez moudrosti a dobrého charakteru nic nevyřeší. Právě naopak: přináší jen jedno zklamání za druhým a bolest.
Nejsme to, co si myslíme, ale to, jak myslíme.
Zlobit se je totéž, co zlý být, nacházet se v moci zla.
V celém projevu platí: bez příčiny není následku, bez úsilí není výsledku. I o milost se musí požádat, jinak nemůže přijít.
Cesta vede z projevu do neprojevu a odtud zpět s neprojevem do projevu v jednotě obou. To není pohyb v kruhu, ale ve stoupající spirále.
Kdo neodpouští ani nemiluje a kdo nemiluje, není v Bohu ani z Boha, protože Bůh je láska.
Vlna není oceán, i když oboje je voda. Já a Otec, átman a brahman jsou jedno, jediné podstaty, přece je Otec, brahman víc než Já.
Jistě je dobré chodit s Bohem. Lepší je chodit s Bohem v Bohu.