Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Existuje jen jedna síla, ale její projevy jsou mnohé. Jedním z těchto jejích projevů je mysl, druhým životní síla, která v nás je činná jako zevní i vnitřní, pránický dech.

Různé projevy tvořivé síly vždy tvoří jednotu ve smyslu, že se tak v rozlišené podobě projevuje jen jediná síla. Proto působení jednoho projevu síly vždy určitým způsobem ovlivňuje její jiný projev.

Tak například mysl ovlivňuje pránu a prána opět naše hmotné tělo. V této zákonitosti je nám dána možnost působit na složky naší osobnosti pomocí jednoho projevu síly na druhý.

Podrobně se těmito možnostmi zabývám v „Základech jógy a mystiky“. Tato znalost patří do základního vybavení žáka na cestu.

V jógické praxi se této zákonitosti využívá k dosažení klidu mysli. Ten dosahuje většina hledajících jen obtížně a mnohým se nedaří dosáhnout vůbec.

Přece však existuje jeden způsob, který může zvládnout každý, a tím je vědomé řízení zevního dechu. Ten je založen na ověřené zákonité závislosti zevního dechu a klidu mysli: čím pomaleji dýcháme, a dokonce rozumně zadržujeme zevní dech, tím více se mysl zklidňuje. Proto zejména v meditaci dýcháme vědomě pomalu správným jógickým dechem a děláme i krátké jeho rozumné zádrže. Samozřejmě vždy dýcháme nosem.

Tímto způsobem dosahujeme zejména v meditaci uklidnění mysli, které je potřebné pro vědomé soustředění.

Klid mysli není samoúčelný. Smysl jeho dosažení vysvětluje Pataňdžali ve svých sútrách, verš 2 a 3.

1. Jóga začíná dosažením klidu mysli.

2. V klidu mysli spočívá pozorovatel ve své pravé podstatě.

Shrňme:

Cílem řízení zevního dýchání je klid mysli. Když je mysl klidná, její výtvory nás nerozptylují a můžeme se dobře soustředit.

Cílem je osamostatnit pozorovatele, který je v klidné mysli přítomen jako pozorovatel jejího klidu, abychom si jej mohli snadněji uvědomit.

Jeho uvědomění je tímto způsobem usnadněno, ale nikoliv přímo dosaženo.

Pozorovatele si uvědomíme pouze tehdy, když na něho zaměříme pozornost, což je átmavičára.

Z tohoto pohledu zpomalení zevního dechu při provádění átmavičáry je plně oprávněné, zejména tehdy, když máme potíže s klidem mysli.

Závislost činnosti mysli na dechu je skutečná a je v józe všeobecně známá. Zkušenost, že lze pomocí ovládání zevního dýchání zpomalovat činnost mysli a dosahovat jejího utišení, se proto v duchovním životě široce využívá. Předností této metody je, že je zcela mechanická a svede ji naprosto každý. Naproti tomu zastavovat a zklidňovat mysl jinými prostředky mnoho hledajících nesvede, což platí zejména pro začátečníky.

Zpochybňovat proto v józe ovládání dechu s cílem dosáhnout uklidnění mysli, není odůvodněné.

Samozřejmě, pouze provádět zevní pránájámu nestačí. Její účinek je také nejsilnější, dokud ji právě provádíme. Proto je výhodné zpomalení zevního dechu včetně jeho rozumných zádrží spojovat s meditací, což se také často děje.

Proti vědomému zpomalování dechu včetně jeho krátkých, rozumných zádrží při provádění átmavičáry, není proto rozumných námitek. Proto i při praxi naší meditační řady na pozorovatele je možné a dokonce vhodné provádět uvedenou zevní pránájámu.

Příznivé účinky na meditaci a duchovní praxi nejsou vyčerpány pouze zlepšením klidu mysli. Jsou i další.