Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Vědomí Já jsem je nezrozené a neomezené a je proto všude a ve všem, jak ve stvořeném tak i nestvořeném.

Naše osobní vědomí je soupodstatné s vědomím absolutním a proto osobní vědomí Já jsem, pokud si je uvědomíme, nám dává možnost uvědomovat si vědomí Já jsem buď v jeho celistvosti přítomné v nás i mimo nás, v projevu i neprojevu, pokud se na ně soustředíme. To umožňuje jejich soupodstatnost a jednota. Je jen jedno vědomí Já jsem a naše osobní Já jsem je jeho nedílnou částí.

Pokud se na ně soustředíme v některém předmětu nebo v sobě, tak si je tam uvědomujeme. Také se můžeme soustřeďovat pouze na neprojevenou část nejvyšší Skutečnosti a prožívat ji jako nestvořený prostor vědomí Já jsem bez omezení.

Kam se takto svým vědomím Já jsem soustředíme, tam je můžeme nechávat působit jeho oživující a posilující tvořivou mocí vedenou jeho pozorností.

Toto působení pozornosti vědomí je účinným principem na stezkách všech jóg i když jsme ještě nedosáhli vědomí sama Sebe. To je účinný princip předmětné meditace například na životní sílu, mantru či čakry a nádí.

V každém soustředění, ať je používáme vědomě nebo nevědomě, to co působí, je síla vědomí Já jsem, kterou naše pozornost do uvědomovaného předmětu přivádí. Takto soustředěně uvědomované předměty jsou oživovány a jejich energie a moc vzrůstá.

Pro toto soustředění platí dva zákony:

1) Zákon kvality, jakosti a kvantity, velikosti.

2) Zákon časoprostorové prodlevy.

Tyto zákony určují výsledky soustředění. Nač se soustřeďujeme, to se uskutečňuje. Soustředění na Boha přináší jeho uvědomování a to v míře, s jakou se soustřeďujeme a jak dlouho se soustřeďujeme.

Pokud se v průběhu dne soustřeďujeme také na sklony odstředivé, neduchovní i ty jsou tímto způsobem oživovány a posilovány a tak svou mocí maří soustředění na dostředivé sklony, které nás navrací Bohu. Výsledek je dán tím, které námi vytvořené síly jsou mocnější.

Představa, že síly pravdy a dobra vítězí nad silami nevědomosti a zla jen proto, že jsou pravdivé a dobré, je zcela pomýlená. Pravda, dobro a Bůh zvítězí nad zlem jen tam a jen tehdy, je-li námi vytvořená energie Pravdy větší než moc zla.

Tato pravda platí jak v našem osobním životě, tak i ve společnosti, ve které žijeme. Dějiny světa i osudy jednotlivců tuto pravdu dokazují velmi názorně.

Němci za 2. světové války bojovali za svou touhu stát se pány světa a vyvraždit své odpůrce, když již byli poraženi a Sověti obsazovali Berlín. Taková byla moc jejich přesvědčení, že je Hitler dovede k vítězství. Spojenci, kteří stáli tehdy na straně pravdy a svobody, museli vyvinout obrovskou přesilu nad německým zlem, aby bylo poraženo. Dokud byl jejich odpor slabý, zlo, Němci vítězili.

I v nás samých se tento boj Pravdy a nevědomosti odehrává a jeho pravidla jsou přesně ta, jaká jsme uvedli.

Znát tato pravidla a vědět, jak tento boj probíhá a neustále je uplatňovat ve svém denním životě, v myšlení a výběru předmětů naší pozornosti, je zásadní. Dává nám obrovskou výhodu v tomto boji zvítězit.

Náš dnešní osud – božský či nebožský život je v současnosti dán uplatněním těchto sil v minulém životě.

Náš příští osud bude přesně takový, nač se svou myslí a vědomím soustřeďujeme v přítomnosti a doslova právě teď.

Neustále na něco myslíme a něco si uvědomujeme a proto síly naší mysli a pozornosti vědomí nám to již přinášejí. Nejprve v oblasti příčinné, později v oblasti projevu. Děje se tak jak v nás, v naší osobnosti tak ve světě, ve kterém žijeme.

Vždy platí, že jsme „přidělováni“ do světa v souladu s naším myšlením a vědomím.

Kdo odmítá Boha, žije ve světě, kde nevládne Bůh, ale bytosti odpadlé od Boha.

Kdo věří v Boha a navrací se k němu, putuje k Bohu.

Kdo je v moci nevědomosti a zla, rodí se ve světech plných utrpení, nelásky a zla. Jinak řečeno, ocitá se v pekle, kde není slitování, protože podlehl svým vlastním zlým výtvorům, které nic takového neznají.

Všude vládne naprostá spravedlnost, zákon karmické odplaty, podle kterého sklízíme právě teď jen to, co jsme kdysi my sami zaseli.

Pamatujme, že vždy platí:

Kdo se povyšuje na vyvoleného, bude ponížen.

Kdo nenávidí, je nenáviděn.

Kdo neodpouští, tomu není odpuštěno.

Kdo věří v moc zla a násilí, spadá do moci zla a násilí.

Platí samozřejmě i:

Kdo miluje, je milován.

Kdo neodsuzuje, není odsouzen.

Kdo volí Boha, navrací se k Bohu do jeho království.

Kdo pomáhá druhým, tomu je vždy pomoženo.

Kdo všem přeje dobro, tomu se i dostává.

Další příklady snadno nalezne každý sám. Kdo tuto zákonitost správně pochopí, ten si uvědomí, že máme milovat i své nepřátele, ale moudře a nikoliv je nenávidět. To ovšem neznamená, že budeme „užitečnými idioty“ pro naše nepřátele a necháme se ve jménu lásky ovládat zlem nebo mu dokonce pomáhat v našem zabíjení. Dobro a láska nejsou skutečně dobré a láskou, pokud plodí zlo a utrpení. Vždy závisí na správném rozlišení. Zabít vraha a zabránit tak v jeho vraždění, není zlem, ale správné i když obecně platí: nezabiješ. Uplatnění těchto přikázání nikdy nesmí být mechanické, podle jejich litery, ale vždy je nutné rozhodovat podle jejich ducha.

Na prvém místě je vždy musíme vztahovat na sebe a řídit se jimi my sami a nepoužívat je k trestání a pronásledování druhých. Hlavně je však musíme chápat v jejich duchu. Mají přinášet pravé dobro všem a vést nás k Bohu.