Modlitba odevzdanosti
Jiří Vacek
Pravá odevzdanost nespočívá v tom, že když vyhořím, zůstanu žít na spáleništi.
Odevzdanost spočívá v tom, že za těchto okolností zůstanu s klidnou a od všeho odpoutanou myslí ve vědomí Boha a neustále se otevírám jeho působení.
V tomto stavu vědomí, ve kterém necháváme volný průchod působení moci vědomí v nás, se pak snažím, jak nejlépe umím, opatřit si novou střechu nad hlavou.
Odevzdanost není nečinnost ani neúsilí, ale „upravování cesty Páně v nás,“ jak bylo řečeno.
Odevzdávat se musíme my sami. To nikdo za nás neučiní. Musíme tak činit vědomě, svým správným úsilím v trvalé snaze se v tomto stavu přijímání působení moci vědomí Já jsem v nás udržet trvale.
Odevzdanost je trvalý stav, ve kterém spočíváme v Bohu Já jsem v nás a současně se otevíráme jeho síle v nás a necháváme ji volně působit.
Je na prvém místě stavem vnitřním a se zevní činností nebo nečinností bezprostředně nesouvisí. Můžeme být zevně činní nebo nečinní ať již ve stavu odevzdanosti nebo nevědomosti.
Z toho vyplývá, co odevzdanost není: jednorázovým prohlášením: „Bože, odevzdávám se ti.“
Spočívání ve vědomí Já jsem je dobré a nezbytné. Aby se jeho moc v nás i ve světě kolem nás mohla projevit, je nezbytné se jí plně a bez výhrad otevřít a nechat ji konat svou práci aniž bychom do jejího díla nemoudře zasahovali svou nevědomostí a z ega.
To není na druhé straně ani nečinnost ani zanechání veškerého úsilí, ale právě jen trvalé: „Otevírám se a přijímám působení Boha v sobě“ a to ať jsme činní nebo v klidu.
V určité míře můžeme ve stavu odevzdanosti působení moci boží Já jsem i usměrňovat. Nikoliv tak, že bychom ji předepisovali, co a jak, ale že danou záležitost vyzvedneme do vědomí Já a v ní necháváme sílu boží působit.
Tou „záležitostí“ má být na prvém místě náš duchovní pokrok, ale může být jí i naše tělesné zdraví nebo i naše existence ve světě, aby nám oboje nepřekáželo na stezce.
Vždy si buďme i při tomto prošení vědomi, že platí: „Hledejte nejprve (a na prvém místě) království nebeské a vše ostatní vám bude přidáno.“ Ne třeba hned, ale určitě při jeho dosažení.
Tento druh modlitby je přesně to, co mínil Ježíš, když nás poučoval: „Za cokoliv budete prosti v mém jménu, dostanete.“
Pravé a nejvyšší jméno Ježíše, lépe Krista je samozřejmě vědomí Já jsem. Kdo prosí ve vědomí Já jsem, jak slibuje Ježíš, bude vyslyšen. Nikoliv vždy okamžitě, ale když v této modlitbě vytrvá, posléze ano. I nejmenší taková prosba nezůstane bez účinku. Čím víc jich bude, tím větší výsledek přinesou.