Modleme se: „Buď vůle tvá!“
Jiří Vacek
Modlitba: „Buď vůle tvá“, je modlitbou odevzdanosti. Její provádění – modlení nespočívá ve slovech, ale ve skutečném odevzdávání celé naší bytosti se vším, co k ní patří, božské vůli – to jest moci a inteligenci boží.
Odevzdanost je vysoký stav bytí a nikoliv pouhý souhlas s tím, aby se děla boží vůle. Ta se děje vždy, nemůže se nedít. Bůh nepotřebuje náš souhlas, aby se děla.
Je však rozdíl, zda se děje jako božská spravedlnost daná neoblomným zákonem příčiny a následku neboli karmou či zda se děje božsky, z boží milosti, ve které nás Bůh přetváří ke svému obrazu.
A právě k té milostivé vůli se modlíme, aby se děla v nás, aby v nás Bůh svou milostí působil božsky a přetvářel nás podle svého obrazu, který do nás vložil, když nás stvořil.
Děláme to tak, že se s velkou silou soustřeďujeme na Boha jako vědomí Já jsem a současně se otevíráme působení inteligentní moci tohoto vědomí a necháváme ji svobodně v nás působit v důvěře a lásce, že nám přináší to nejlepší pro nás.
Základní podmínky, které tato modlitba vyžaduje, jsou tato dvě:
1) Úsilí, kterým jsme soustředěni ve vědomí Já jsem
2) Otevřenost, ve které v sobě necháváme svobodně působit jeho moc.
Takto se můžeme modlit „buď vůle tvá“ jak v klidu, tak při plnění našich závazků ve světě. Jsme-li činní, jsme činní ve spojení s touto silou.
Představa, že odevzdanost je výhradně v nečinnosti v klidu, je velmi nesprávná. Heslo dominikánů: „Modli se a přitom modlení pracuj“, vyjadřuje přesně to, co máme opravdu neustále dělat:
Spočívat s co nejvyšším soustředěním ve vědomí Já jsem a současně se působení jeho moci v nás co nejvíc odevzdávat a být činní s její podporou a s ní v souladu.
Pak se věci dějí tak, jak je dobré a správné: jakoby samy sebou. Ve skutečnosti působí neviditelná moc boží.