Mistr a společenství
Jiří Vacek
Mistr je jen jeden a je jím Bůh, vědomí Já jsem. Osoby mistrů jsou vědomými a inteligentními prostředníky tohoto jediného mistra, který z nich září, a tak pomáhá na stezce všem, kteří se na toto vyzařování a nikoliv na osobu, správně zaměří. Rozlišujme proto moudře mezi osobnostmi mistrů a mistrem Bohem Já jsem, ale nikdy je nerozdělujme, tím méně je nesmíme stavět proti sobě.
Osoba mistra si zaslouží naši hlubokou úctu a vděčnost, ale nesmíme ji nikdy absolutizovat a stavět na úroveň samého Boha a již vůbec ne pro ni odmítat a dokonce nenávidět jiné osoby mistrů. Bohužel se tak často děje.
Takové chování je naprosto neduchovní a je vždy vedeno silami zla a nikoliv těmi, které směřují k Bohu.
Osoba mistra se může mýlit a někdy se skutečně i mýlí, ale proto nepřestává být mistrem ve smyslu osobou, ze které září Bůh. Pokud si osoba mistra udržuje svou duchovní úroveň, vědomí Já jsem z ní září i přes její omyly.
To, co se mýlí, je mistrova mysl a nikoliv Bůh.
Proto i mistrovská osoba musí ovládat svou mysl a rozlišovat, co se v ní objevuje. Zdaleka neplatí, že vše, co ji napadne, je také správné. Proto musí trvale rozvíjet buddhi, vyšší, duchovní rozum a inteligenci.
Jestliže Ramana Maháriši uvádí, že i džnáninové mohou proti sobě bojovat, důvod je právě v tom, co bylo uvedeno.
I naše společenství má více mistrů, osob, které si uvědomují vědomí Já jsem, a tím pomáhají celému společenství, což silně zdůrazňuji. Nepomáhají pouze těm, kteří se s nimi osobně stýkají a meditují, ale všem.
Proto si všichni zaslouží úctu, přátelství a vděčnost všech a nikoliv pouze těch, kteří k nim mají osobní přátelské city.
Jelikož jsme rozptýleni po Čechách, Moravě a Slovensku a naši přátelé se scházejí k meditacím po bytech nebo v klubovnách v mnoha městech, je samozřejmé, že někteří hledající mají po zevní stránce blíž k osobě mistra, ke kterému mají zevně blíž než k jiným, kteří žijí jinde, v jiných místech.
To na druhé straně neznamená, že je správné některé osoby mistrů vyzdvihovat a k jiným mít odtažitý a dokonce až nepřátelský vztah.
Hledající, kteří se takto zásadně neduchovně chovají, jsou ovládáni svými materialistickými názory, a proto ztotožňují mistra, který je Duchem, vědomím Já jsem s tělem, kterým není. To je obrovský a nebezpečný omyl, který způsobil již mnoho velkého zla.
Mistr je Duch, vědomí Já jsem a je jen jeden. Není jakoukoliv mistrovskou osobou a jakkoliv přátelské city k nějaké mistrovské osobě nejsou oprávněním proto jiné mistrovské osoby zneuznávat. Kdo něco takového dělá, je veden silami zla a nikoliv světlem božím.
Bohužel i v našem společenství se projevuje toto zlo, které vážně ohrožuje soudržnost celé skupiny. Někteří hledající se pod vlivem této materialistické nevědomosti mají v případě určitých neshod sklon chovat spíše jako zuřiví fanouškové fotbalové Sparty a nikoliv jako hledající, kteří se drží v pozorovateli, pečlivě duchovně rozlišují a nepodléhají svým neovládaným, nevědomým citům. To je naprosté opuštění stezky a pád do moci sil zla a nic jiného.
Ač planou „spravedlností“, ve skutečnosti je ovládají síly zla a jejich ega. Výsledky pak jsou podle toho.
Tento nešvar musí zmizet, pokud se společenství nemá rozpadnout do skupinek znepřátelených navzájem pod praporem obrany svého mistra nebo lépe toho, co za mistra neprávem považují.
Mistra a mistrovskou osobu je skutečně nutné bránit, ale tam, kde jej napadají síly zla. I tato obrana musí být věcná a prosta nepřátelství nebo dokonce nenávisti.
Uvnitř společenství vždy na prvém místě platí požadavek přátelství k domnělým „nepřátelům“ a pravidlo trvalého odpouštění s vědomím, že i my takové odpouštění za naše chyby silně potřebujeme.
„Kdo neodpouští, tomu nebude odpouštěno“, platí plně. Proto si dobře rozmysleme, abychom za své nevědomé, zlé, neduchovní síly draze nezaplatili. Naše nesprávné chování má tak dalekosáhlé následky pro náš duchovní život, že jsou zcela mimo naše pochopení.
Samozřejmě co platí pro členy společenství, platí dvojnásob pro mistry a jejich vztah k hledajícím i ke druhým mistrům. Mistr musí být vzorem pro druhé a být mistrem všech a nesmí se nechat ovládat ani sympatiemi ani nesympatiemi. Pokud tomu tak není, škodí společenství víc než jeho členové.