Milost máme stále
Jiří Vacek
Milost se nezískává, ale je stále zde a jsme to my sami, naše pravé Já, vědomí Já jsem. Protože se k ní neobracíme, tak ji nepřijímáme nebo se jí dokonce protivíme.
„Vše je milost – vše je úsilí“, jsou dva extrémy, dvě polopravdy a proto i zavádějící nepravdy. Naše Já a jeho milost je zde stále, ale bez správného úsilí se jí neotevřeme a proto ani nemůže v nás působit.
Velkou milostí je také možnost pobývání v přítomnosti mistra, který si Já uvědomuje. I na tuto milost platí, že se jí musíme svým úsilím otevírat a přijímat, aby se mohla projevit.
Z mé osobní zkušenosti i z toho, co vím například z knih žáků Ramany Mahárišiho, je zřejmé, že není pravda, že přítomnost mudrce působí i bez našeho úsilí a získáváme samovolně jeho milost.
Stovky zájemců mělo možnost osobního setkávání s mistrem Jaroslavem Kočím, ale až na dvě výjimky ji nikdo nevyužil.
Mnoho hledajících žilo po roky ve společnosti Ramany Mahárišiho, ale jen málo jich duchovně pokročilo a to jen ti, kteří opravdu usilovali. Sám Ramana odeslal Annamalai Swamiho pryč z ášramu do Palakotu, aby tam meditoval, to jest usiloval.
Jiní, kteří dlouhá léta s Ramanou žili, se stali dokonce jeho velkými nepřáteli. Nejen bez úsilí od mistra nic nezískali, ale naopak propadli velkému zlu. Taková je skutečnost.
To, co znemožňuje přijetí mistrovy milosti, jsou dvě zásadní překážky:
1) Odstředivé a zejména zlé sklony mysli.
2) Nepozornost k našemu pravému Já, vědomí Já jsem v nás.
Bez odstranění těchto překážek, to jest bez očisty a bez obracení pozornosti na naše Já, nikdo nemůže mít z mistra užitek – jeho milost.
Navíc nečistoty jeho mysli mohou způsobit, že v něm vznikne k mistrovi neúcta: „Nic nemá, je stejný jako já“.
Pravda je, že milost máme stále, ale musíme ze všech sil usilovat, abychom se jí otevřeli, aby v nás mohla svobodně působit. Ač milost stále máme, musíme se jí otevřít, jinak ji – její působení nezískáme.
Milosti je vždy dostatek, čeho je málo, je úsilí, které umožňuje její působení v nás. Klíčem, který nás jejímu vlivu otevírá, je pokora, láska a odevzdanost.
Nejvíc milosti získáme, když v Já vědomě spočíváme. Čím hlubší a trvalejší spočinutí v Já, tím víc milosti přijmeme.