Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Četl jsem (str. 75): „Nejvyšší oběť je absolutní vzdání se ega i átmana. Jen tak se může (co – ego?) plně uvědomit v brahma – v Bohu“.

Tomu nerozumím. Ego není věc, kterou můžeme podle svého přání odložit ze své vůle, kdykoliv se nám zachce. Ego je také zlo a nevidím v tom, když se jej vzdáme, jakoukoliv oběť, ale jen zisk. Ego je stav nevědomosti, ve kterém sebe, své vědomí neboli átman ztotožňujeme s tělem a s myslí.

Ego, ztotožnění vědomí s tělem a s myslí, můžeme pouze rozpustit pátráním po své pravé podstatě i totožnosti. To se děje átmavičárou, obracením pozornosti na samo vědomí, kterým jsme a rozlišením tohoto vědomí od těla a mysli. Ego je stavem nevědomosti, oddělenosti od Boha, jeho popřením, a proto se nikdy nemůže uvědomit v brahman, v Bohu. Naopak musí zmizet, aby si člověk, žijící jako ego, mohl uvědomit v Bohu.

Átmavičáru děláme proto, abychom poznali átman, sebe, své pravé Já ve vědomí, kterým jsme.

Átmavičáru neděláme proto, abychom se vzdali átman, ale právě naopak, abychom je nalezli a žili jako átman, sebe si vědomé vědomí Já jsem.

A opět: proč se vzdávat átman a dokonce to považovat za oběť, když platí: „Átman je brahman“. Dokonce se ani átman nemůžeme vzdát, protože my, vědomí, jsme átman, a to ať to víme, či nevíme. Vědomí je základ naší bytosti, naší samotné existence. Proto mu říkáme také naše pravé Já, což je něco úplně jiného než ego. Bez vědomí, átman nejen neexistujeme, ale ani existovat nemůžeme. Proto se ani nemůžeme átman, sama sebe vzdát.

Poznání brahman, Ježíšova Otce Boha se neděje vzdáním se átman, vědomí Já jsem, ale právě naopak uvědoměním, že átman je brahman: „TY jsi TO“.

Právě toto je pravý význam výroku TY (átman) jsi TO (brahman). V praxi vycházíme  ze  soupodstatnosti  átman  a  brahman,  v křesťanství  Syna  a  Otce s pochopením: „Otec je větší než Já“. Ježíš.

Usilovným soustředěním v átman, ve vědomí Já jsem, poznáváme, že vědomí Já jsem není omezeno na naší bytost, ale je vše a všude a my, átman se na tomto brahman podílíme, protože átman i brahman jsou soupodstatné.

Soupodstatnost, na to musíme dát pozor, není totéž, co plná totožnost a rovnost. Plně platí Ježíšovo: „Otec a Já (brahman a átman) jedno jsme, ale Otec (brahman), je větší než Já (átman)“.

Nejsme rovni Bohu, ale svou soupodstatností jsme s ním sjednoceni. Chceme-li, můžeme říci, že se na Bohu podílíme. To je také ono křesťanské patření na Boha. Neděje se zrakem – ani tam žádný není, ale vědomím. My, vědomí v projevené bytosti, si uvědomujeme jeho absolutnost, neomezenost projevem.

Bůh je také víc než jen absolutní vědomí, je i stvořitelem, mocí, láskou i moudrostí. Poznání absolutního vědomí s sebou vůbec nenese bez dalšího úsilí podíl na těchto dalších božích mohutnostech. Je velký omyl si něco takového myslet. Proto také veškeré stavění se na roveň Bohu, je zlá pýcha a nevědomost a nic jiného. Příměrem: tuna zlata je podstatně rovna veškerému zlatu světa, ale gram zlata není nikdy totéž jako milion tun zlata, které se na zemi nachází.

Mnoho těch, kteří poznali Boha jako vědomí, si zřejmě právě toto – a velmi neoprávněně myslí.

Vyjadřují se i v ryze duchovní oblasti nepřesně nebo dokonce zcela chybně. Viz tvrzení o zbytečnosti úsilí, i „ego je božské“ a podobně. Takové výroky jen velmi matou druhé nebo je dokonce odvádějí z cesty, což je velmi nešťastné. Víc škodí než prospívají.

Někteří autoři zřejmě nechápou přesně pojem ego. To nejsou naše špatné vlastnosti, ale ztotožnění vědomí, které jsme, s tělem a myslí, kterými nejsme. Ego proto nejsou naše vlastnosti ani dobré ani zlé, ale totožnost s tělem a s myslí. Proto se naše vlastnosti podstaty existence ega nedotýkají. I duchovní člověk může mít velmi silné ego, pokud se ztotožňuje se svou duchovní myslí a lpí na své duchovnosti. Naproti tomu „hříšný“ člověk, který si je plně vědom své nedostatečnosti a zla, které jej ovládá, může mít ego malé a slabé.

Pokud mluvíme o nevědomosti, je tím právě nevědomost o tom, co jsme, neboli o našem pravém Já a o nevědomém ztotožnění vědomí, kterým jsme, s tělem a s myslí, kterými nejsme, a právě to je ego.

Nevědomost v džňáně je synonymem existence ega. Nemyslí se tím rozumová neznalost, ale neznalost naší podstaty. Naše špatné nebo nežádoucí vlastnosti a vše další jsou jen důsledky a vlastnosti ega, ale nikoliv samo ego.

Nevědomost o sobě neboli ega, není možné odstranit ničím jiným ani správným poučením, ale výhradně rozpuštěním ega postupem átmavičáry, a to s pomocí mistra, který se uvědomil jako átman neboli vědomí.

Když poučujeme druhé, a to zejména o duchovní praxi, nemůžeme proto nekriticky a neukázněně psát nebo říkat, co nás právě napadne. Abychom druhé nemátli, je nezbytná značná míra sebekritiky a přesného vyjádření, které se přesně drží vymezených pojmů a neužívá je nepřesně nebo pokaždé pro něco jiného.

Ten, kdo je brán jako autorita, musí mít proto i velkou zodpovědnost nejen za to, co říká, ale i jak to říká, ale hlavně za druhé, aby je nemátl, nevytvářel nesprávné názory, které by jim bránili v postupu na stezce. Zejména musí používat pojmy tak, jak jsou vymezeny a nikoliv volně či dokonce libovolně.

Poslední je velký nedostatek celé oblasti duchovního života a také zdroj trvalých nepochopení a nedorozumění. Všechna odvětví vědy – jedno zda fyzika či biologie a dokonce i hudebníci se na celém světě shodli již dávno na naprosté nezbytnosti jednotné, přesně vymezené terminologie včetně přesně určených jednotek a měr. Jedině díky tomu se mohou vědci po celém světě společně dorozumívat.

V duchovním životě něco takového nejen chybí, ale panuje naopak zcela nezodpovědně vřava, která znemožňuje  i jen pochopení toho, o čem ten druhý vlastně mluví. Natož, aby se domluvili.

Takže: vzdát se ega není oběť, protože ego není nic dobrého a hodnotného, ale je jen a jen zlo. Nemůžeme se jej také vzdát, protože není předmětem, ale pokleslým stavem našeho vědomí.

Átman je naopak naše pravé, božské Já a vzdávat se jej není nejen oběť, ale nesmysl a dokonce nemožné. Átman jsme my, naše božská podstata.

Brahman, Boha v jeho absolutním stavu si můžeme uvědomit pouze na základě soupodstatnosti átman, našeho vědomí s brahman, s Bohem.

K tomu nám dopomáhej Bůh.