Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek, Emilie Vacková

Slovensko, neděle 20. 6. až sobota 26. 6. 2010

V neděli ráno odjíždíme dvěma vozy na seminář v harmonii. V řízení se střídáme s Pavlem Dymanusem. Jirka s Evou vezou Slávka Růžičku. Cesta přes Babu, 340 km, zvládáme za 3 h 45 min. se dvěma zastávkami.

Na semináři je nás kolem šedesáti, ubytování i jídlo je výborné. Je chladno, ale paní ředitelka přitápí, takže zimou netrpíme, sídlíme v rektorském apartmánu. Proto máme pro sádhanu ideální podmínky.

V Kostolanech bychom mrzli. I jídlo a ubytování je v Harmonii mnohem lepší včetně přístupu zaměstnanců.

Ve vedení meditací se střídáme s Jirkou, Evou, Vládíkem a Jindrou.

Jak je již pravidlem, někteří rodiče přijeli s dětmi. Některé dokonce vydržely sedět s námi v průběhu meditací. Četly si nebo tiše hrály.

Vzácná návštěva

Harmonie, čtvrtek 24. 6.

Ještě před odchodem na prvou ranní pránájámu přichází SMS od Mirky. Objevila ve „Vědomé nesmrtelnosti“ chybu: „Svět nepozoruje mysl, jak stojí v jedné Mahárišiho odpovědi, ale vědomí. Mysl se nesmí zaměňovat za vědomí“. Má plnou pravdu. Mysl pouze koordinuje jednotlivé smyslové vjemy světa do jeho jednotného obrazu a předkládá je vědomí.

Mirka, jako někteří další přátelé, ač jsou ve svých domovech, meditují s námi na dálku a daří se jim dobře. Taková je síla naší meditace v Harmonii.

Pak přicházím do haly na ranní meditaci. Již ve dveřích cítím velkou sílu meditace. Stihnu ještě Jindru přestěhovat vedle sebe, protože má dnes vést meditaci a dost. Přemůže mě obrovská síla klidu. Obvyklý ranní pořad se nekoná. Všichni mlčí – jsme doslova zavaleni klidem. Nemůžeme se skoro ani hýbat. Každý pohyb vyžaduje značnou vůli a námahu.

V devět hodin máme jít na snídani. Přemýšlím, zda máme na ni jít nebo ne. Nakonec jdeme, abychom nenarušili chod kuchyně, ale nejdeme na pokoje jako obvykle, ale rovnou zpět znova meditovat. Jirka měl vize Nitjánandy, tak soudí, že nás navštívil on.

Po návratu do zasedačky klid a síla se ještě zesiluje. Miluška vedle mne upadá do samádhi. Sedí nehnutě, má zavřené oči a blažený výraz ve tváři. Později  svůj  zážitek  s obtížemi  vypráví. Těžko hledá  slova. Její popis  se hodí na přechod mezi zevním a vnitřním nirvikalpa samádhi.

Mé vědomí Já v průběhu meditace zůstává beze změny, ale pociťuji působení mocné síly, která vytváří obrovský a mocný nepohnutý klid. Mysl stojí, pohyby jsou obtížné. V plné síle zážitek trvá až do oběda. Pak poněkud slábne, ale je cítit až do večera.

Takoví návštěvníci přicházejí na naše společné meditace často. Přivádí je na ně světlo, které z našich společných meditací září. I to je jejich přínos pro každého z jejich účastníků.

Na moje naléhání se Miluška pokusila svou zkušenost sepsat:

Šaktipat Nitjánandy

Modrá – Harmonie 25. 6. 10

Emilie Vacková

Ranní meditace v 8 hod. – velký klid, posvátné ticho, vhled – meditace proběhla beze slov, žádná zevní pránájáma, Jirka V. nás vyzval, abychom se po snídani vrátili do haly a meditovali, že nás navštívil velký Mistr.

Pak na chodbě nám Jirka K. sdělil, že je s námi Bhagavan Nitjánanda.

Po snídani jsme se hned vrátili do meditační haly a posvátné ticho bylo stále zřetelné. Nebyla žádná vnitřní pránájáma, ale meditace šla sama. Postupně jsem se dostávala do hlubší meditace, když mne J.V. držel za pravou ruku. Potom položil Jirka K. svou ruku na mou levou ruku, která byla volně položená na opěradle křesla. Později jsem z jeho ruky ucítila jemné vibrace, které přicházely do mé ruky a paže, postupně do ramene a hlavy. Kontakt jsem stále vnímala po celou dobu. Mysl se zastavila, vnímala jsem obrovský klid a mou hlavou se rozlilo bílé světlo, které vše pohltilo. Byla jsem stále ve vědomí sama sebe a pozorovala, jak světlo postupně zaplavuje celé mé tělo a postupně i celou auru. Vnímala jsem své tělo jako maličkou částici v obrovské kouli světla.

Toto světlo postupně dostávalo zlatou barvu a stahovalo se z prostoru do těla a kolem něj a vše bylo prozářeno čistým prožitkem vědomí a blažeností. Moje páteř žhnula teplem a když jsem na ni zaměřila pozornost, viděla jsem jakoby průsvitné obratle, jejichž středem pulzovalo tekuté zlato. Zaměřovala jsem pozornost na každou čakru od jedničky až nahoru. Čakry se jevily jako klubíčka zlatých nití a současně celou páteří stoupala kundaliní jako rtuť na teploměru. Ve zlaté záři, ve vědomí se mi postupně objevily tváře Bh. Ramany, Bh. Nitjánandy, Jirky V., Jirky K. a Evičky.

Moje tělo bylo jakoby přikované ke křeslu. Po celou dobu jsem ho vnímala ve světle, vnímala jsem i to, že Jindra vyhlásil konec pránájámy, která se nekonala, přestávku, pak procházela po terase, ale já jsem nebyla schopna se odtrhnout od křesla.

Po ukončení meditace jsem násilím otevřela oči a vstala a v doprovodu Jirky jsem odešla s ostatními na oběd. Při odpolední i večerní meditaci jsem stále pociťovala hluboký klid a blaženost, postupně se zážitek vytrácel.