Meditace u Evy a Jirky
Jiří Vacek
Eva a Jirka pořádají v bytě rovněž meditace jako my, navíc jsou každý den na meditaci u nás. K tomu veřejné meditace, maratóny i semináře v Čechách i na Slovensku, zaměstnání a dvě děti. Nemají to snadné. Tím, že se medituje i u nich, dostávají příležitost i ti, co se k nám již nevejdou. Je jich hodně.
Nejsou sami, kteří takto pomáhají jako například Roman a Hynek a další.
Meditace se jim daří, jak dokládá následující SMS. Její síla byla posílena i blížícím se novem v pondělí ve 14 hodin.
SMS 4.5.2008, 21 hod.
Ahoj, dnes (v neděli večer) byla u nás meditace jako řemen. Každá je silnější a silnější. Měli jsme takový prašad, že mi to málem utrhlo hlavu. Když jsme prodýchávali sušumnou a Srdce, zastavoval se mi dech a stahoval se mi hrudník a Já sílilo. Skrze Srdce musí projít celá naše bytost, celý projev zpět do neprojevu. Když jsem vykoukla z okna, byla tam duha.
Pa, Eva a Jirka
Na procházení Srdcem se velmi živě pamatuji. Prožíval jsem je v období mystické smrti někdy snad uprostřed šedesátých let. Zkušenost byla pozoruhodná tím, že zde bylo tělo a centrum Srdce na pravé straně hrudi a já jsem Srdcem procházel ze světa a těla do neprojevu a opět zpět. Tehdy se tak dělo samovolně. Na straně světa jsem byl v egu, na druhé straně bez ega v neprojevu. V tomto smyslu je Srdce na pravé straně hrudi jakýmisi dveřmi, které dělí, ale i spojují obě oblasti: projev i neprojev podle toho, zda je Srdce otevřené či zavřené. Je proto centrem, které tyto dvě oblasti spojuje. Aby Srdce mohlo působit jako tento spoj, musí být otevřeno, což se děje átmavičárou a soustředěním na ně.
I Ramana Maháriši mluví o Srdci v tomto smyslu, když říká, že je v něm otvor. Ten je ve stavu nevědomosti uzavřen a proto žijeme v egu, tj. ztotožněni s tělem. Je-li otevřen, otevírá se nám netělesná existence, ryzí bytí a vědomí. Žijeme pak současně jak v projevu tak v neprojevu v Já. Svět i tělo jsou zde dále, ale současně prožíváme Já jako nehmotné, neprojevené ryzí bytí a vědomí. Obdobně se vyjadřuje i Ježíš, když říká: „Já jsem dveře do nebeského království“. Vědomí Já jsem otevírá vstup do neprojevu ryzího vědomí Já jsem.
Když se praxe dostatečně prohloubí, procházení dveřmi Srdce ustane, protože zůstanou trvale otevřené a žijeme současně projev – svět i neprojev - vědomí Já. Otevření Srdce je výsledkem správného duchovního úsilí a nelze je nějak násilím docílit. Napomáhá mu soustředění na Srdce, provádění átmavičáry v Srdci a udržování vědomí Já jsem v něm. Největší překážkou, která otevření Srdce znemožňuje, je ztotožňování se s tělem. Proč, je zřejmé. Otevření Srdce je jeho pravým opakem. Totožnost s tělem Srdce přímo uzavírá.