Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Kdo hledá poznání Sebe, ke zdaru své stezky nutně potřebuje znát, co se děje při meditaci s mistrem.

Mistrem je podle mého názoru každý hledající, který dosáhl poznání Sebe, svého pravého Já – vědomí Já jsem a dokáže v tomto stavu ze své vůle setrvat delší dobu.

Právě toto je podle mého názoru mistrovské umění a kdo je zvládl, jak bylo řečeno, je proto mistrem.

To neznamená, že je například neomylný nebo, že je na konci stezky. Od poznání Sebe, našeho pravého Já je ještě k poznání Boha Otce, brahman cesta dlouhá.

Proto není mistr jako mistr. Někteří jsou k uvědomění brahman blíž než druzí mistři. Mistři také vyzařují Já každý s jinou silou.

Proto mistři nejsou z tohoto pohledu stejní, ale různí. V tom, v čem jsou stejní, je popsané umění spočívat vědomě v Já. To je základ každého pravého umění. I to však každý mistr zvládá s různou silou vyzařovaného Já.

Pro žáka a jeho dosažení poznání je právě mistrovské umění spočívat v Já rozhodující. Ve společné meditaci žáka s mistrem má žák možnost dosáhnout rovněž poznání Já pomocí mistrova poznání, ale za zásadního a nevynechatelného předpokladu, že je dostatečně očištěn a má k mistrovi správný vztah.

To, co říkám o rozdílech mezi mistry, nepřímo potvrzuje i Ramana Maháriši. Ukazuje nám, že v bitvě, ke které se na začátku Bhagavad Gíty schyluje, bojují proti sobě džňáninové neboli mistři. Mají poznání a přece bojují proti sobě.

To je názor Mahárišiho. I když se mně boj jednoho mistra proti druhému nezdá, je zřejmé, že i Maháriši je přesvědčen, že mezi mistry jsou rozdíly. Nejsou stejní.

Duchovní pravdy k lepšímu pochopení se často podávají pomocí příměrů. Zdůrazněme, že žádný příměr není důkaz, ale pouze poukaz, který má usnadnit pochopení. Proto také příměry nesmíme brát doslova, ale ve správném Duchu, jehož pochopení mají dosáhnout.

Představme si, že skupina přátel (hledající) kráčí lesem (svět) v neproniknutelné tmě (nevědomost a moc zla). Tonou v hluboké nevědomosti, kudy přesně jít a často zakopávají a padají (pády na stezce).

Najednou se objeví muž (mistr), který svítí mocným světlem (duchovní světlo). Jeho pomoc je velká. Ukazuje jasně přímou stezku k cíli a víc, dělí se s nimi o své světlo (duchovní světlo a poznání), kterého by jinak sami bez pomoci mistra nedosáhli.

Přesně takový je význam mistra pro každého hledajícího. Není důležité, jaké tělo tento mistr nosí, ale rozhoduje dosažení poznání Já, jak bylo vymezeno.

Můžeme tak hledající přirovnat ke svíčce, která nehoří a proto nevydává světlo. Mistr je pak v příměru svíčkou, která je zapálená a proto šíří poznání Já i světlo. Hledající může toto poznání a jeho světlo získat, pokud splní nutné podmínky. Jednou z nich, na kterou se často zapomíná, je i pravé přátelství, které se pozná, když hledající mistrovi pomáhá v zevních záležitostech a hlavně, když jej brání, je-li napaden. Kdo se takto nechová, dříve či později se svým selháním o pomoc mistra připraví.

Co se přesně děje, když meditujeme s mistrem? Opět si pomozme příměrem. Mistr = svíčka, která hoří, hledající = svíčka, která nehoří. Mistr hledajícím, kteří s ním meditují, poskytuje:

1) Duchovní sílu, světlo, které je nejvyšší dostředivou silou a unáší nás přímo k Bohu. Současně rozpouští naši nevědomost a odstředivé síly v nás působící. To je očista.

2) Probouzí k uvědomění svým Já naše pravé Já. Právě toto je nejvyšší a nenahraditelná pomoc, která, je-li žák dobře připraven a správně se k mistrovi chová, v něm rozsvěcuje duchovní život – vědomí Já jsem. Tuto pomoc nemůže obdržet od nikoho jiného, než od mistra který se v Já uvědomuje.

Shrňme. Mistr vyzařováním vědomí Já jsem poskytuje nezastupitelnou pomoc těm, kteří se k němu obracejí o vedení. V bibli se říká, že „pokládá svůj život za druhé“.

Tím životem se samozřejmě rozumí život duchovní. V té pomoci, v tom pokládaném životě není jen pomoc, kterou správní hledající dostávají, ale i síla a čas mistra.

Pomáhat vždy znamená dávat těm, kterým pomáháme, svůj čas, síly a mnoho dalšího. To platí i pro mistry a to dvojnásob. Mistr se vzdává pro druhé toho, co sám získal. Tím přichází o to, co jeho jest a pokud se nechá nemoudře strhnout z lásky k druhým a nehospodaří moudře svými silami a časem, pak strádá na těle i mysli. Pomoci také znamená i brát na sebe zlou karmu druhých.

Navíc za své působení mistr vždy sklízí nevraživost zlých sil, které našemu nebožskému světu vládnou. Ty se ze všech sil snaží překazit jeho působení, kterým hledající osvobozuje z jejich moci. Je tragické vidět, jak mnozí tomuto zlu ochotně podléhají a pomáhají mu v útocích na mistra. Kritizují a odsuzují mistra a zcela nedbají své povinnosti jej bránit. Nejen nevracejí, co dostali, ale navíc horlivě škodí a ještě si myslí, jak jsou spravedliví.

Mnoho mistrů takto těžce za pomoc druhým platí slabostí a nemocemi těla i zevním pronásledováním. Jak ukazují výstižně evangelia, takto selhávají i ti, kteří jsou mistrovi nejblíže a jsou mu za svůj duchovní pokrok obrovsky zavázáni.

Zlým dopadům za svou pomoc se žádný mistr, který nestaví své světlo pod kbelík, nevyhne. Může je jen zmírňovat. Mistr Rámakršna například doplatil za neustálé poskytování duchovní pomoci strašlivým utrpením a smrtí v naprostém vyčerpání asi v padesáti letech.

Jiní mistři, kteří tyto následky pomoci žákům dobře znají, prostě žáky neberou nebo nanejvýš se jim jednou za rok ukáží v hromadné krátké přehlídce, viz Aurobindo.

Proto moudří mistři i odpočívají o samotě a čerpají nové síly, aby nahradili ztráty způsobené pomáháním. To je v bibli ono „odcházení na horu“. Není ničím jiným než dočasným odchodem od žáků do klidu soukromí, kde obnovují své síly.

V nebožském světě, kde vládnou zlá ega, pravý mistr, pokud pomáhá druhým, se nikdy nedočká vděku, ale jen s reakcemi zla za to, že se odvažuje těmto silám postavit. V tom se pomoci od těch, kterým sám ze všech sil a na svůj úkor pomáhal, nedočká. Nevděku se vždy nalezne dostatek.

Z duchovního hlediska je nesprávné chování k mistrovi duchovní katastrofou. Takoví hledající nejen zahazují možnost vysvobození z nebožského světa, která se jim nabízí, ale navíc se dávají, vedeni svým zlem a egem, do služeb těch, kteří jsou nepřátelé světla. Karma pracuje i v těchto případech a naprosto nesmiřitelně. Kdo takto selhává a zapírá mistra, je sám před Bohem mistrem zapřen. Co to znamená, měl by si každý dobře promyslet. Nemá jedinou naději na nic lepšího než na to, co mu dnes a denně svět ukazuje.