Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

(Magazín deníku Právo, 23. 3. 2013)

Stoupám lesem kdesi v Beskydech u hranic se Slovenskem a přemýšlím, co mě asi v chaloupce na kopci čeká. Není tam zavedena elektřina, voda ani plyn a přitom tam už deset let žije žena, za níž sem míří lidé ze všech končin naší země. Říká se jí osvícená Marcelka.

Životní příběh Marcelky je strhující a plný nejen dobrodružství, ale především lásky. Po cestě, kterou ušla Marcelka k sobě samé, šli také Eduard a Míla Tomášovi i Maháriši.  Tato žena, která už pomohla mnoha lidem na cestě k jejich duchovnímu uzdravení a poznání pravdy říká:

„Vědomí se vrací samo pro sebe, o žádnou Marcelu tu nejde. Jste tím stále. Tím nelze nebýt, jenom věnujete pozornost něčemu jinému. Je to váš přirozený stav, kdy ke štěstí nepotřebujete vůbec nic. Všichni lidé jsou překrásní, ale důležité je, aby našli sami sebe a uvědomili si, že jsou čirým Vědomím. A ničím jiným nikdo z vás nikdy ani nebyl.“

„Vám se jeví, že Marcela žije v neustálém napojení na vyšší Vědomí, ale z pohledu Věčnosti tu není už nikdo, kdo je napojen, nýbrž samotné Vědomí se projevuje přes vlastní projekci. Je důležité, abyste se neupínali k nikomu jinému než sami k sobě. Marcela je berlička, ale přijde čas, kdy ji už potřebovat nebudete. Jste to vy sami, kteří si pomáháte, protože tím jste. Každý máte svého mistra v sobě a to je vaše vyšší já. Vede vás díky intuici.“

„Tíží vás obsah mysli. Kdybyste měli hlavu prázdnou, byl by nějaký problém? Obsah mysli se v člověku stále promílá stejně jako odpadky v kontejneru. Mysl je ale dobré používat jen jako nástroj a k tomu dojde přirozeně, začnete-li si uvědomovat, kým vlastně jste. Pravda je až za obsahem mysli a sebeuvědomováním můžete tento obsah vyprázdnit."

„Ptáte se, jak v běžném životě utišit svou mysl? Stále si buďte vědomi sama sebe a své vlastní existence. Svou pozornost mějte obrácenou částečně do svého nitra a částečně ven, abyste mohli fungovat v projeveném světě. Tím se mysl zastaví sama.“

„Čemu po většinu času věnujete svoji pozornost? Svým programům, a tak jste svými emocemi, náladami, programy a vším, s čím se právě ztotožňuje. Je však třeba ztotožnit se sám se sebou a to znamená být si vědom sám sebe.“

* * *

Před více lety se Marcelka se svým manželem zúčastňovala našich týdenních meditačních setkání na Morávce v Beskydech.

Jak vyplývá z jejich názorů, učí shodně s tím, co jsme probírali na těchto soustředěních.

Tím samozřejmě nechci říci, že Marcelka jen ode mne opisuje. Konečná nejvyšší pravda je jen jedna a ti, kteří ji prožívají, vyjadřují se o ní byť i svými slovy podobně.

* * *

Čtvrtek 4. června

Po návratu z Morávky jsme si opatřili knihu o Marcelce „Marcelka z hor“, kterou napsala Věra Keilová a vydala v roce 2014 společně s nakladatelstvím Duha.

Na straně 43 píše, jaké knihy četla včetně mých.

Dále uvádí na dotaz: Kdy u tebe začalo sebeuvědomování?

„Nastoupilo po přečtení knih od Jiřího Vacka a manželů Tomášových, kde se mluvilo o zaměření pozornosti na pozornost samu. Marcele to naskočilo hned...“

Jak jsem uvedl, Marcelka nejen četla knihy J. Vacka, ale byla i na naší Morávce. Myslím, že nejméně dvakrát.

Číst dobré knihy určitě pomáhá. Pomocí, která rozhoduje, určitě nejsou. Jen záře vědomí, která působí z osoby, která si vědomí uvědomuje, může v druhém, je-li připraven, probudit stejné poznání. Nic jiného.