Manželské neshody
Jiří Vacek
Obrátil se na mne o pomoc jeden z hledajících. Na meditačních seminářích se seznámil se svou nynější manželkou a mají dítě. Manželka o stezku ztratila zájem a nechce na semináře jezdit. Ač jí manžel před sňatkem jasně řekl, že stezka je pro něho na prvém místě v životě, manželka požaduje, aby své pobyty na veřejných meditacích a seminářích omezil a věnoval se rodině. Manžel taková omezení těžce nese a obává se, že duchovně ztrácí. Tímto střetem zájmů je manželství narušováno.
Není zdaleka sám, kdo něco takového prožívá. Takových případů, kdy jeden z partnerů pro stezku po sňatku ochladne, je dost. Výsledkem jsou vždy střety rozdílných zájmů. Jeden směřuje ze světa k Bohu, druhý o Boha nedbá a hledá smysl svého života ve světě. Předpověď pro takový vztah není radostná. Nutně musí docházet ke střetům. Ty se zpravidla objevují v plné síle, až když partneři začnou spolu žít a pomine období zamilovanosti, která je zastírá nebo vyvolává přesvědčení, že vzájemná láska je překoná. Nepřekoná a zákonitě ani překonat nemůže. Rozpory, které vyplývají z naprosto rozdílných životních postojů, samozřejmě nemohou vyřešit ani jakékoliv psychologické přístupy a léčení, ale výhradně změna žádoucích životních hodnot. I z tohoto důvodu jsou statě o rodinných konstelacích na satguru velkým omylem.
Uzavřít manželství s partnerem či partnerkou, kteří nekladou stezku k Bohu na prvé místo v životě, znamená ustavení svazku, který vždy bude plný rozporů. Jde o střet skutečných a mocných tvořivých sil, který nelze jinak řešit, než v jejich energetické úrovni. Jedny směřují od Boha a druhé k Bohu. Jsou proto neslučitelné a jedny se snaží přemoci druhé. Zde jsou láska i dobrá vůle málo platné. Jediné účinné řešení, často bolestivé, je do takových vztahů nevstupovat. Jak je z mnoha případů takových vztahů vidět, je seznámení neduchovního partnera s naším zaměřením dlouhodobě neúčinné. Dříve či později začne prosazovat svůj ideál – příklon ke světu. Je-li takové manželství bezdětné, pak je lepší rozchod, protože jedinou předpovědí je konfliktní vztah. Partnera tíhnoucího do světa neuspokojí plně nic jiného než náš odchod ze stezky. On totiž ve své zaslepenosti v naší duchovnosti vidí zlo a hlavní příčinu, proč není spokojen. Zde i ty nejrozumnější důvody jsou naprosto neúčinné, protože jde o přání a jejich naplnění bez ohledu na následky. To je samozřejmě jen jedna stránka těchto nerovných vztahů. Existuje i jiná. Partneři jsou vždy do značné míry spojitou nádobou, jejíž úroveň a kvalita náplně se vzájemně do značné míry vyrovnává. Duchovní partner spojením s neduchovním ztrácí. Neduchovní partner však tím nezískává nebo jen velmi málo, protože duchovní pomoc, kterou od partnera přijímá, pro své nečistoty a nepřátelství k Bohu není schopen využít. Oba tím jen ztrácejí. Na velké a hlavně náhlé proměny k duchovnosti vlivem toho druhého nevěřím. Často je to ještě horší než lití vody do děravé nádoby. Můžeme se dokonce takto octnout v žumpě, když nás zavede například slepá sexuelní touha.
Mají-li takoví partneři dokonce děti, je každá rada drahá. Jejich zájem není možné pominout. Podle mého soudu je rozvod v takovém případě krajní možností a je zdůvodněn naprostým rozvratem nebo tím, že je nám naprosto znemožněna denní praxe. Je-li duchovní vyzařování silné, může neduchovní partner jím být tak silně podrážděn, že se může dočasně a někdy dokonce i trvale chovat až nepříčetně. V těchto případech neovládané záchvaty vzteku a vše ničícího chování jsou jak zevně vzato nepochopitelné, tak zhoubné. Není moci, která by jim mohla zabránit. Proto je moudré v případech takto nevyvážených vztahů s dětmi vyčkat do jejich vyjasnění. Přivádět děti do manželských rozporů je ve vztahu k nim nezodpovědné. A opět: příchod dětí neharmonickému manželství nejen neprospěje, ale rozpory a obtíže ještě vyhrotí.
Co jsem napsal jednomu z takto postižených, je uvedeno dále.
Milý M.
Rozhodnout se musíš sám, ale také nést následky svého rozhodnutí. Proto je vždy domýšlej a představuj si, co ti přinesou a zda s nimi budeš spokojen – například se samotou po možném rozchodu bez života s dcerkou a podobně.
Manželství je o partnerství, tedy o kompromisech. Není možné nějaké jednostranné prosazování ani nedoporučuji věci hnát na ostří nože. Snaž se žít co nejvíc duchovně, i když jsi s rodinou a dovolenou si rozděl mezi semináře a rodinu. Dcerka tě rozhodně také potřebuje. Na semináře a meditace se můžeš napojit i na dálku.
Stále se modli k Bohu o pomoc a vedení a vše odevzdávej jeho moudrosti a moci k řešení s vírou, že on ví vše nejlépe a také to zařídí. Do modliteb samozřejmě zahrň i své nejbližší. Rozhodně se také vystříhej všech nežádoucích emocí jakkoliv spravedlivých a oprávněných.
Jiří Vacek, 10.08.06