Mantra jako cesta
Jiří Vacek
Opakování mantry je snadný a velmi účinný duchovní prostředek, pokud se ovšem provádí správně. Tomu však často tak není. Největší chybou je mechanické opakování mantry jako kouzelné formulky, která má přinést to, oč žádáme.
Taková mantra nepůsobí zejména tehdy, když se opakování neděje s vírou a správným prožitkem. Mnohé také závisí na správném znění mantry. Ne každá mantra tento požadavek splňuje.
Výborná mantra například zní:
Nejsem tělo, ale vědomí Já jsem.
Když ji správně domyslíme, zjistíme, že tato mantra obsahuje v kostce celou, byť i zkrácenou stezku a nauku. Když ji správně provádíme, pak zahrnuje podstatu stezky:
Očistu - nejsem tělo
Praxi átmavičáry - jsem vědomí Já jsem.
Když opakujeme „nejsem tělo“, skutečně prožíváme naši netotožnost s tělem. „Nejsme tělem,“ zahrnuje prožitek nejen netotožnosti s tělem, ale i pravdivý prožitek, že nejsme na tělo omezeni.
Druhá část mantry „ jsem vědomí Já jsem,“ pak zahrnuje skutečný a přímý prožitek, že jsme sebe si vědomé vědomí, které si uvědomuje:
1) Nejsem tělem ani na ně omezen
2) Obrácení naší pozornosti, neboli obrácení našeho uvědomování na to, co si uvědomuje, že není tělem, ale tím, co či kdo se uvědomuje, že není tělem, ale je tělo pozorující a uvědomující si vědomí Já jsem.
Takto má být mantra správně prováděna: jako soubor prožívaných pravd. Pak je skutečně účinnou praxí celé stezky. Takto lze mantru provádět vždy a při každé příležitosti a tak každou chvilku věnovat praxi stezky.
Já nejsem tělo, ale vědomí Já jsem je opravdu celá stezka obsažená v jediné mantře.
Obdobné požadavky – přímý prožitek obsahu mantry platí obecně pro každou mantru, aby přinášela plný užitek.
Když například mantrou oslovujeme Boha, máme se tak stát se všemi prožitky božskými, jako je božský věčný život, všudypřítomnost, láska, moc a další. Bůh v mantře nemá být pouhé slovo, pojem, ale Bohem živým a živých. Taková mantra, takové opakování se pak stává skutečným obcováním se živým Bohem. Je v mantře cele s námi.