Krija
Jiří Vacek
Krija jsou nevědomé, samovolné pohyby těla, které jsou vyvolány některým z postupů stezky síly. Tělo se při nich samovolně po kratší či delší dobu pohybuje. Někdy se projevují i například zrychleným, mohutným dýcháním.
Je nezbytné rozlišovat dva základní druhy těchto pohybů:
1) Vyvolané vlastní praxí, například praxí písmenkových cvičení.
2) Vyvolané mistrem předáním jeho energie, což je šaktipat.
V obou případech nejsou ničím jiným než probuzením šakti v žákovi a je jen na něm, jak toto probuzení síly využije pro svůj další postup na stezce. Pouhé samotné poddávání se těmto pohybům nevidím jako nejsprávnější východisko. Sílu, která se takto zevně projevuje, je nezbytné obracet vytrvale do nitra a vést ji vzhůru nad hlavu.
To nutně neznamená násilím krija zamezovat i když pod kontrolou bychom je měli mít vždy. Jejich nezvládnuté projevy například v zaměstnání by naši zevní existenci rozhodně neprospěly.
Při posuzování duchovních jevů platí jedno základní pravidlo: čím jsou zevnější, tím jsou nižší. Tím je dán jejich význam. Nelze je přeceňovat.
Na stezce poznání a myslím ani lásky se krija nevyskytují. Osobně s nimi nemám proto zkušenost. Pouze jsem je dříve pozoroval asi u dvou přátel.
Můj názor na krija je, že jsou způsobeny jednostranným a nevyváženým soustředěním na šaktické postupy a protože neproběhla dostatečná očista, síla nemůže stoupat vzhůru a proto uniká zevně. Ten, u kterého se krija projevují, by měl proto podle mého soudu usilovně pracovat na očistě a na ovládání mysli a šaktickou praxi vyvažovat nejlépe usilovnou praxí pozorovatele a átmavičáry vůbec nebo alespoň soustředěním na Srdce.
Mé stanovisko ke krija se velmi blíží stanovisku jednoho mistra, které uvádím níže.
Když je Šakti probuzená iniciací, šaktická krija probíhají pod vedením Gurua. Jinak začnou probíhat krija nekontrolovatelně. Pokud v Guruově vedení a vůli existuje slabina, pak se krija mohou stát nekontrolovatelnými. To je něco, nad čím by se Guru měl zamyslet. Pokud usilující věnuje pozornost kontrole a sebeovládání ve své sadhaně, pak dokáže svá krija kontrolovat. Aspirant nemůže ovládat Šakti, protože ta je nezávislá, ale zcela jistě může ovládat svá krija, protože jejich základem jsou nahromaděné vjemy v aspirantově mysli. Nicméně, tato kontrola by se sama neměla stát překážkou na cestě vývoje. Během sadhány je třeba relaxovat. Pokud se krija stanou tak silnými, že jsou nekontrolovatelná, pak je třeba kontroly a sebekázně. Pokud to žák sám nedokáže, měl by kontaktovat svého Gurua. Existuje mnoho mistrů, kteří dávají iniciace, ale nedokáží ovládat krija, pokud se tato vymknou zpod kontroly. Dávat iniciaci je jako hrát si s ohněm. Nakonec, se ale krija zjemní a pak bude zažívána pouze blaženost.
Zdroj: Introduction to Spiritual Life, autor: Swami Shivom Tirth, str. 89, přeložil M. Tomeš
Také si nemyslím, že všechna samovolná hnutí jsou pravá, to jest vzbuzené šakti. Mohou být naopak projevy sil podvědomí a také tak tomu je.
Nelze rovněž úplně přehlížet otázku vyrušování okolí. Zejména na veřejně přístupných meditacích mohou bouřlivé krija neznalé nové zájemce velmi překvapit až dokonce odradit od praxe naší stezky.
Něco jako krija tvoří cvičení subudu, které se nazývá latihan. Po uvedení do subudu cvičením se dvěma pomocníky, které je předáním síly – obdoba se šaktipatem je zřejmá – necháváme volný průchod podnětům k nejrůznějším tělesným činnostem. Byl jsem svědkem i kotrmelců v tomto cvičení. To, že se účastníci latihanu ani po letech duchovně nevyvíjeli, poukazuje na malou nebo dokonce nulovou účinnost takového cvičení, když není provázeno jinou duchovní praxí. Také je možné, že cvičící propadali projevům podvědomí a nikoliv šakti. To, že zejména ženy se často dávali do zpěvu, o tom svědčí.
Obdržet šaktipat od mistra a oddávat se pouze krija rozhodně samo o sobě nestačí. Další, zejména očistná praxe je naprosto nezbytná, má-li přenesení síly přinést užitek. Jinak se síla v pohybech pouze vybíjí bez užitku.
Na naší stezce je zásadním předpokladem při krija udržet se ve vědomí pozorovatele, který si krija uvědomuje, ale není jimi stržen do pohlcení v nich, ale udržuje si vědomí sebe plně od nich rozlišené.
Představa, že postačí od mistra obdržet šaktipat a následná krija vše potřebné obstarají za nás, je naprosto pochybená a velmi nebezpečná. Další úsilí pod vedením mistra je naprosto nezbytné.
V případech, kde je to případné – v práci, na veřejnosti včetně veřejných meditací, považuji za správné krija potlačit.