Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Dokud se považujeme za tělo, jsme vždy konatelem, neboli tělem, které koná, nebo myslí, která myslí. Proto je třeba rozpustit totožnost s tělem a stát se sebe si vědomým pozorovatelem neboli vědomím.

Nestačí být pozorovatelem, ale musíme být sebe si vědomým pozorovatelem, protože vědomí sebe je poznáním sebe. Kdo není sebe si vědomý, ale je pouze pozorovatelem světa, tomu chybí poznání Já. Neví, kdo pozoruje.

Proto pečlivě rozlišujme mezi pouhým pozorovatelem, což je pozorující vědomí a sebe si vědomým pozorovatelem, který si uvědomuje, že je pozorující vědomí.

To, k čemu směřujeme, je proto sebe si vědomý pozorovatel a nikoliv sebe si nevědomé, pozorující vědomí.

Abychom toho dosáhli, přestáváme pouze pozorovat předměty, svět a obracíme pozornost na sebe, kterým jsme, sebe si vědomé vědomí, neboli jsme vědomí.

Z toho všeho vyplývá základní požadavek na žáka stezky: rozpuštění totožnosti s tělem a s myslí.

Totožnost s myslí je rovněž zlá. Pokud myslíme způsobem typu „Já jsem nemocný, či slabý a podobně“, vyjadřujeme tím velmi nesprávné přesvědčení, že jsme tělem, které je nemocné, slabé a podobně. V tomto způsobu nesprávného myšlení zaměňujeme tělo za své Já a proto je nemůžeme poznat, protože nejsme tělo ani mysl, ale vědomí, které si je uvědomuje neboli pozoruje.

Z těchto důvodů není jedno, nač myslíme, ale ani jak o tom smýšlíme. Nesprávné myšlení nás jen dále zamotává do nevědomosti a zesiluje ji. Čtení slov mudrců a světců nám z toho pomáhá se osvobozovat tím, že správně myslí. Proto je velmi důležitou součástí naší praxe.

Důležité k zapamatování

Pozorovatel světa je vědomí, vybavené zevními smysly. Bez nich vědomí světa není možné.

Pozorovatel světa není totéž, co sebe si vědomé vědomí, naše pravé Já. Pozorovatel světa není ještě naše pravé Já, pokud si není vědom sám sebe.

Nesprávné myšlení: jsem nemocen, slabý a podobně. Nemocné a slabé tělo nejsme my, ale tělo.

Správné myšlení: mám nemocné a slabé tělo.

Sebe si vědomý pozorovatel je vědomí, které pozoruje a uvědomuje si svět i sama sebe, vědomí Já jsem, naše pravé Já.

Obrat pozornosti, kterým se nachází naše pravé Já, se děje obrácením pozornosti vědomí na vědomí, které si je vědomé světa, neboli je jeho pozorovatelem.

Námitky.

Uvedené pojednání jsem hned ráno přečetl při společné meditaci.

A opět se odhalila stará pravda, jak ego nemá rádo nauku. Místo, aby většina přítomných využila pojednání k poznání, hned se vyskytly námitky:

1) To jsme již moc krát slyšeli, nic nového.

2) Ti, co prošli zážitkem zkušenosti smrti, viděli své tělo, proto smyslů není třeba.

Pravda je tato. Slepec, ač má vědomí, nevidí svět, protože mu chybí zrak. To, že ve spánku beze snů nebo v samádhi svět nevnímáme, je proto, že jsou smysly nečinné.

Člověk, ač prožívá zážitek smrti, je zřejmě nějakým způsobem spojen se svými smysly a proto se vidí například v pohledu ze stropu. Není opravdu mrtev, proto smysly nějak působí. Nebo vnitřní smysly zde zastupují smysly zevní.

Po pravdě nic z těchto námitek není tak závažné, aby se pojednání nedalo využít pro pokrok na stezce. Tomu se ovšem ego vždy brání.