Kdo se nestará o mistra, na toho mistr zapomíná
Jiří Vacek
Vztah mistr – žák musí být oboustranný. Žák musí mistrovu péči oplácet ze všech svých sil a podle svých možností. Máme-li tuto povinnost ke svým pozemským rodičům, tím víc platí pro nadpozemského otce či matku. A přece je mnohým třeba připomínat, co je jejich závazek a nejvyšší povinnost.
Ten platí v té míře, v jaké od mistra přijímáme jeho dary.
Chodit k mistrovi jako na společenské dýchánky s prázdnýma rukama – doslova i obrazně je duchovní neomalenost. Takoví lidé jen berou, ale ani je nenapadne, že se jen zadlužují, ale své dluhy neplatí.
Při tom platí, že kdo se nedovtípí, není hoden. Ať se proto nediví, že nepokračují na stezce, jak by si přáli. Brání jim v tom jejich vlastní nedostatečnost a nedostatek vcítění se.
Takoví žáci jsou slepí a ze své slepoty usuzují, že jen mají právo brát a nic nevracet.