Kdo je mistr?
Jiří Vacek
Mistr je jen jeden a je jím Bůh, vědomí Já jsem. To je zároveň i nejvyšší Pravda: „Já jsem je Pravda“. Mistr je Bůh, Pravda Já jsem.
Tam, kde je Já jsem v osobě uvědomováno, tam je společně Pravda, mistr i Bůh. Abychom tuto pravdu zdůraznili, v duchovním smyslu označujeme za mistra i osobu, ze které Já jsem září, i když ona a žádná stvořená bytost mistrem není.
Přesně vzato, mistr je přítomen pouze tehdy, je-li vědomí Já jsem uvědomováno. Z hlediska praxe můžeme rozlišovat hledající na dvě základní skupiny.
Prvou tvoří ti, kteří si Já neuvědomují. Pokud někdy Já zakoušejí, jejich zkušenost přichází nahodile a nemají schopnost si Já uvědomit ze svého rozhodnutí.
Druhou skupinu tvoří hledající, kteří pomocí někoho, kdo v Já spočívá a také vlastním úsilím, získali schopnost nebo chceme-li umění uvědomit se v Já ze svého rozhodnutí.
Dosažení této schopnosti například bible oslavuje jako zrod Krista, našeho spasitele v nás. Ježíš o tomto stupni jasně říká: „Já jsem jsou dveře do království nebeského“. Kdo drží vědomí Já jsem, putuje v božím království: „Já jsem je cesta“.
Pokud tito lidé spočívají ve vědomí Já jsem a meditují s druhými hledajícími, což zdůrazňuji, tak jim vydatně pomáhají v dosažení toho, co sami umí: v uvědomování se ve vědomí Já jsem. Jejich pomoc druhým je pro dosažení uvědomění Já zásadní a ničím nenahraditelná. Jsou, pokud tomu rozumíme dobře, v určitém smyslu jejich zachránci. Poskytují jim možnost, pokud sami dále správně usilují, dosáhnout vysvobození, spásu, působením moci uvědomovaného vědomí Já jsem. Umění bdít v Já je jedním nepominutelným předpokladem vysvobození.
Tito lidé jsou velmi vzácní. V padesátých letech, kdy jsem o poznání Já usiloval, jich bylo v Čechách doslova jen několik. Možná pět, možná méně.
Díky mé touze, svobodomyslnosti a úsilí jsem jednoho takového vzácného člověka objevil. Ochotně se mě ujal a s jeho nezastupitelnou a nenahraditelnou pomocí jsem získal to, co on: schopnost, umění uvědomit si své Já a spočívat v něm, byť i s přerušením. Byl jím Jaroslav Kočí.
Později mně podobnou pomoc v prohloubení a pokračování na cestě Já jsem poskytla Míla Tomášová.
Byly zde i jiné pomocné vlivy: Ramana Maháriši, Swami Ramdas, ale rozhodující byla pomoc Jarky Kočího a Míly Tomášové. Přesně řečeno: vědomí Já jsem, které si uvědomovali.
Umění spočívat ve vědomí v Já je skutečně umění mistrovské. Není zdaleka běžné ani obyčejné, ale velmi a velmi vzácné. Takoví lidé ve svém okolí, pokud podstupují námahu pomáhat druhým, opravdu konají spasitelskou práci. Samozřejmě ve vztahu k těm, které berou do vědomí Já jsem a působí jím v nich.
Proto toto umění je mistrovstvím v Já, a tito lidé pro svou vzácnost a pro své dosažení si plným právem zasluhují být nazýváni mistry.
Stejně jako ti, co dosáhli vytvoření světla, jsou světci, tak tito lidé jsou mistry ve vědě Já jsem: dokáží se v něm vědomě, ze své vůle udržovat.
Je úplně jedno, jestli nějaká duchovní autorita má jiný názor. Na uvedené pravdě salónní úvahy, kdo mistr je nebo není, nic nemění.
Pokud svými výroky, kdo podle nich mistr je, a kdo nikoliv, od těch lidí, které nazývám pravými mistry, někoho odradí, tak jim velmi ublíží a znesnadní až znemožní jim, aby si s jejich pomocí uvědomili své Já. Pak jsou jen duchovními škůdci, a nikoliv vůdci.
Těch, jak říkám mistrů, je totiž tak málo, že když jedním pohrdnou, druhého již téměř jistě nenaleznou a ztratí možnost poznání Já v tomto vtělení.
Těch, kteří odpovídají uměle stanoveným nárokům na mistra, je ve světě navíc tak málo, že je jen nalézt je takřka nemožné a přijetí za opravdového žáka téměř vyloučené. Přijetím umělého a svévolného kritéria mistrovství tak ztrácí naději vlastního dosažení.
Sám jsem byl dlouho v moci takového přesvědčení: „Mistři žijí jen v Indii, u nás mistr není ani nemůže být“. Není to pravda, jak jsem se přesvědčil, a kdybych těmto duchovním výmyslům uvěřil, ani bych nikdy Já nepoznal.
Tito „moji“ mistři nejsou zdaleka dokonalí, ani na konci stezky. Mistrovství, které dosáhli v schopnosti být si vědomi Já, a tak pomáhat druhým dosáhnout totéž, je nepopiratelně jedinečné.
Toto je mé stanovisko k otázce mistrovství a nevidím jediný důvod, proč je měnit. Kdo tyto mistry odmítne, velmi pravděpodobně si v tomto vtělení ani Já nedokáže uvědomit, protože nikdo jiný mu pomoci nemůže než oni. Ať proto každý svou volbu dobře zváží. Jde o něho, stejně jako v mém případě šlo o mne, a nikoliv o Járu Kočího.
Velmi každého v jeho vlastním zájmu varuji před nesprávným chováním k těmto lidem. Pokud se k nim chováme nevhodně, nemají nejmenší důvod, aby nám pomáhali. Taková pomoc je pro ně ztrátou síly a času, a pokud ji a je neoceňujeme, není důvod, proč by se nám měli věnovat.