K terminologii Já
Jiří Vacek
Ústředním učením Ramany Mahárišiho je vědomí Já jsem, které je nestvořené, neomezené nejvyšší Jsoucno.
Maháriši pro ně používá střídavě několik pojmů, což jsou synonyma vědomí Já jsem.
Jsou to Já, Střed – ve smyslu náš osobní střed i Boha, Srdce ve smyslu jeho důležitosti. Je pro nás ještě důležitější než srdce tělesné. Také vědomí Já-Já, což se patrně vztahuje na jeho spojité vyzařování vědomí Já. Někdy používá pouze pojem vědomí.
Jindy o něm mluví jako o základu, ze kterého se projevuje stvoření, náš dech i mysl. Átman i brahman jsou osobní a absolutní Já jsem.
V jiných náboženstvích je Já Kristus, naše buddhovská podstata, inherentní, osobní pravé Já. Otec, brahman a nirvána nebo také prázdnota je Já absolutní.
Duchovní srdce není totéž, co Srdce ve smyslu Já, samo vědomí. Je pouze středem Já na pravé straně naší hrudi. V tomto místě, říká Ramana Maháriši, ze svého zdroje, absolutního vědomí Já, vstupuje vědomí do našeho těla a oživuje je. Tyto vstupy a výstupy vědomí z těla a do těla jsem jednou přímo několikrát zakoušel.
Kdykoliv se zaměřím na otázku: „Odkud mé Já, vědomí pochází?“, ihned se ozve srdce a přitáhne k sobě pozornost a je jasně pociťováno.
To potvrzuje, že srdce je opravdu centrum, ve kterém do nás vstupuje vědomí, oživující naši osobnost. Samo vědomím není.