Jsme TO?
Jiří Vacek
„Ty jsi To“, je pravda, ale nikoliv celá. Pravda je, že ač jsme podstatně TO, v současném stavu si TO nejen neuvědomujeme a nežijeme, ale naopak se ztotožňujeme s tím, co nejsme – s tělem a s myslí. Z tohoto pohledu našeho současného stavu proto nejsme TO, ale naopak jeho pravým opakem – egem.
I když si však TO uvědomíme jako svou podstatu, stále platí Ježíšovo: „Otec – TO – je větší než Já“. Považovat se za TO v plném slova smyslu je snaha rovnat se Bohu nebo dokonce se za něho sami považovat. To je právě onen hřích, který způsobil podle bible pád některých andělů.
Říkat proto hledajícím, kteří jsou plně ovládáni egem, že jsou TO bez bližšího vysvětlení, že musí nejprve rozpustit ego a poznat se jako TO, čím jsou nevědomě, znamená zavádět je z cesty zastíráním jejich současného, pokleslého stavu. Pasák vepřů, ač z královského rodu, se nestane králem jen proto, že si začne myslet „jsem král“. Obdobně ego si neuvědomí, že je TO, i když tak usilovně myslí.
TO je absolutní vědomí Já jsem. Být TO neznamená myslet „jsem TO“, ale uvědomovat si tímto vědomím „Já jsem“. Myšlení je činnost mysli. Uvědomování je činnost vědomí a samo vědomí. Jedno není druhé. Myšlenky vědomí nemohou nahradit. Nejsou realitou, TO, ale pouze pojmy pro ní. Tak jako myšlenka židle není židle a nelze na ní sedět, tak myšlenka TO není TO a nemá jinou cenu než jako ukazatel k našemu cíli. Zaměňovat ukazatele za sám cíl, k cíli nevede.
Žádné ego se jako TO nemůže poznat, pokud se nerozpustí. Nelze být současně ztotožněn s tělem a s myslí a být vědomě TO. Jedno vylučuje druhé. Kde je tma, není světlo. Chceme-li odstranit tmu, musíme nejprve rozžehnout světlo. Skutečně rozžehnout a nikoliv pouze tvrdit „je světlo“. Být TO znamená být jasně a vědomě ztotožněn s vědomím Já jsem, což je jedině pravé TO.