Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Pokud chceme správně pochopit to, co se nám předkládá jako Ježíšovo učení, musíme jej, jeho osobu a učení chápat duchovně, vnitřně a nikoliv historicky a zevně.

Z hlediska dnešní historické vědy je existence Ježíšovy osoby sporná. Není vědecky doložena. Jeho význam však nespočívá v oblasti vědy, ale Ducha. Bible je souborem duchovních, náboženských poučení, která jsou určena upřímným hledajícím Boha v sobě. Platí sama o sobě, protože jsou pravdivá a nikoliv proto, že je hlásají autority, pro které je jiný názor než jejich zločinem.

Její pravdy má každý na prvém místě uskutečnit v sobě, ve svém nitru. Není proto určena pro davy, jako skupinové náboženství, ale pro ty, kteří hledají pravdu o sobě a Bohu ve svém nitru.

Používat na posuzování bible proto vědecká, ve skutečnosti materialistická hlediska, je zcela nepatřičné. Její autoři nás nevedou do oblasti vědy, ale Ducha.

Takto autoři bible myslí a také se v tomto duchu vyjadřují.

Sám Ježíš je pro autory Nového zákona chápán v tomto duchu a vystupuje hned ve více rolích, které mu byly buď autory nebo vykladači evangelií přiřčeny.

Pojetí Ježíše jako spasitele davů a světa je proto zcela mylné. Ježíš je sám vyvrací, když říká: „Mé království není z tohoto světa“. Nebuduje nový, lepší zevní svět, ale svět Ducha, který je v nás, v našem nitru.

Hlavní role Ježíše je stejná jako každého pravého duchovního mistra, ať se jedná o jakékoliv náboženství. Učí nás návratu k Bohu, který je naším Otcem.

Jeho životopis je líčením vnitřního, duchovního růstu každého pravého hledajícího Boha. To, co prožívá člověk Ježíš, prožívá postupně ve svém duchovním vývoji každý hledající mystik, buddhista, jogín a další žáci vnitřních náboženství.

Přít se o historického Ježíše je proto zcela nemístné. To nepochybně nebylo záměrem autorů evangelií.

Ježíš, jak nám je v evangeliích představován, je nepochybně velký mistr, jako byli a jsou mistři všech zevních náboženství, ale není spasitelem a už vůbec ne jediným možným.

Ježíšovo učení není určeno davům, ale jedincům, kteří ve všech dobách se stahují do svého nitra, aby tam hledali pravdu. Právě proto, že se jeho učení stalo zevním náboženstvím davů, ztratilo svou duchovní úroveň. Místo, aby nás vedlo do našeho nitra, kde sídlí Bůh, zaplétá nás do zevního, od Boha odpadlého světa a do nekonečných myšlenkových i krvavých půtek o tom, co bylo myšleno původně úplně jinak.

Bible i evangelia jsou na prvém místě určeny pro ty, kteří chtějí spasit sebe a nikoliv svět s mečem v ruce, který stíná hlavy tam, kde není ochota slepě věřit.

Ježíš je spasitelem pro ty, kteří sami žijí jeho zvěstí lásky, ale nikoliv pro ty, kteří jsou stoupenci násilí a jediné pravdy, ovšem té jejich vlastní. Kdo chápe správně a duchovně, nalezne v jeho učení mnoho spásných pravd, které jej osvobodí proto, že jimi žije a nikoliv proto, že je násilím vnucuje druhým.

Jako je jen jedna věda i hudba a umění, tak je jen jedno náboženství, které je náboženstvím lásky a snášenlivosti, které jeho stoupenci v prvé řadě používají jako pravidla pro svůj život a nikoliv jako nástroje moci pro ovládání druhých.

Právě v tom je Ježíšův osobní osud i jeho učení pro nás všechny velkým poučením. Je jisté, že pokud jej budeme následovat, určitě budeme spaseni.