Jednota v dechu
Jiří Vacek
Neprojevené božské vědomí Já jsem svou částí tvoří a současně se i částečně stává samo projevem.
Vědomí Já jsem je absolutní život a toto vědomí dává vědomý život všem stvořeným bytostem, ale opět v rozdílných stupních.
Tvořivá moc vědomí dává tvary a těla stvořeným bytostem. Ty zdánlivě ze svého pohledu jsou rozlišené jak od Boha, tak od sebe navzájem, ale jejich rozlišenost nebo dokonce oddělenost není naprostá.
Všechny stvořené bytosti jsou spojeny nutností přijímání potravy, což jim dodává energii k jednání a zabezpečení jejich projevené existence.
Takovou energií, bez které není život v projevu možný, je dech a celý dýchací proces. Vychází z našeho těla, které je samostatnou jednotkou a spojuje je s okolním světem. Tak dochází i k trvalému přesahování naší stvořené bytosti a jejímu spojování s celým stvořením. Hranice našeho těla nejsou neprostupným obalem naší bytosti, ale propustnou blanou, skrze níž proudí dech z nás do světa a zpět do nás. Tak se neustále spojujeme s celým stvořením a vyměňujeme si s ním energii potřebnou pro náš život. Spolu se zevním dechem proudí do nás i životní síla, prána, která dává sílu tělu k životu ve světě.
Těmito způsoby a mnoha dalšími jsme trvale navázáni na Boha a žijeme jeho mocí. Dává nám skrze své vědomí Já jsem vědomý život a jeho tvořivá energie sílu potřebnou pro zabezpečení existence naší stvořené bytosti. To se děje stále okamžik po okamžiku, nepřetržitě a bez přestání. Tímto způsobem všichni opravdu žijeme doslova Bohem, většinou k naší škodě nevědomě. Cílem duchovního života, všech stezek k Bohu je si tuto pravdu co nejvíc a stále uvědomovat a žít s ní v souladu.