Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Jednota nespočívá v tom, že v projevu neexistují rozdíly či rozlišení, ale že vše je vzájemně propojeno, že celý vesmír je jednotný a nedvojný a vše je závislé na všem.

I v zevním pohledu, když se zamyslíme, můžeme vidět v našem světě plno jednotících prvků. Tak například vzduch, bez kterého nemůžeme žít, je jen jeden a společný všem lidem i zvířatům. Není rozdíl ve vzduchu, který dýcháme my a druzí, ale je společný všem. Tvrzení, že vzduch, který právě teď dýcháme, již před námi dýchali mnozí jiní, jak lidé, tak dokonce zvířata, je oprávněné.

Obdobně platí například pro vodu jako kapalinu i jako sloučeninu H2O. Všichni pijeme tutéž vodu a ta není omezena na jedno stvoření, ale můžeme říci, že jedna a tatáž „voda“ prošla mnoha různými těly; opět včetně zvířecích.

Životní inteligentní síla, která udržuje rozumný život náš i druhých živých tvorů, je rovněž jedna jediná a působí v celé živé přírodě. Jejím zdrojem je nepochybně vědomí Já jsem. Je částí jeho tvořivé moci. Poučka „Já jsem život“, se nevztahuje pouze na oživující vědomí Já jsem v nás, ale i na životní sílu. Ta je stvoření společná stejně jako vědomí a další věci.

Nejvyšší jednota je pak společný základ všeho vědomého stvoření, což je vědomí Já jsem. To je rozlišené v souladu se svým působením v jednotlivcích, ale samo o sobě není rozlišené natož rozdělené. Proniká neviditelně vše stvořené a není podstatný rozdíl v jednotlivých „vědomích“. Označení „osobní vědomí“ a jim podobná se vztahují k jejich působnosti a nevyjadřují jejich rozdělenost a samostatnost.

Obdobně je tomu s pránou, životní silou, která je stejně neosobní jako vědomí.

Vše stvořené pak podléhá jednotné zákonitosti, zejména:

1) Zákonu oživující moci pozornosti vědomí.

2) Zákonu příčiny a následku neboli karmě.

3) Zákonu lásky, která je obdobou zákona přitažlivosti v hmotném projevu. Váže svou mocí k sobě tvory, kteří ji vytvářejí a pěstují.

Takto a mnoha dalšími způsoby se projevuje jednota našeho stvořeného světa a závislost, ať přímá nebo nepřímá všeho na všem a souvislost se vším. To vše poukazuje na jednotu, lépe ne-dvojnost, advaitu projevu.

Správným použitím těchto pravd a zákonitostí je tak možné ovlivňovat svět, který společně sdílíme s ostatními. Z tohoto pohledu nikdo není sám ani osamělý, ale je vždy součástí jediného celku, který je rozlišen, ale nikoliv rozdělen.

Proto správný zájem jednoho je správným zájmem všech a jednání, které poškozuje jednoho, poškozuje všechny. Dokud si bytosti tohoto světa tuto pravdu o nedělitelnosti jejich dobra a světa neuvědomí a budou jednat proti zájmu všech, dotud bude existovat zlo a utrpení.

Nejcennější lidské „statky“ jako je svoboda, jsou proto také nedělitelné a patří všem. Kdo bere svobodu druhým, znesvobodňuje sám sebe a je sám nesvobodný a nástrojem nevědomosti a zla.

Pochopení, že síla není totéž co právo ani spravedlnost, je zásadním klíčem k dobru všech.