Je vše jak má být?
Jiří Vacek
Prohlášení typu „vše je jak má být“ nebo „vše je boží vůle“, jsou pravdivá.
Je však potřebné, abychom jim správně rozuměli. „Vše je jak má být“, je pravda v tom smyslu, že v celém projevu vládne zákonitost, která každému dává přesně to, co si zaslouží. Právě to je karma: sklízíme, co jsme zaseli, což je naprosto správné a zákonité. Na druhé straně rozhodně není „vše jak má být“, když se lidé vraždí, nenávidí, nežijí Bohem a v Bohu. To rozhodně není boží vůlí. V tomto případě je jeho vůlí, abychom nesli následky svých činů, které konáme a nikoliv, že by si to Bůh přál.
Není pravda, že Bůh chce abychom trpěli, že nám sesílá utrpení a že se nemáme snažit o zlepšení svého osudu. Máme, ale se správným pochopením zákonitosti karmy a za využití jeho principu příčinnosti podle kterého dobro plodí dobro, duchovní úsilí nás přibližuje Bohu.
V tomto smyslu – v životě bez Boha – není proto vůbec vše jak má být. I když žádná nespravedlnost neexistuje, život bez Boha a dokonce pod vládou zla boží vůlí není. Také není jeho vůlí odstraňování údajné nespravedlnosti ve světě zevními prostředky nebo dokonce násilím. Kdo takto usiluje nesprávným způsobem o tak zvanou sociální, politickou a jinou spravedlnost, maří spravedlnost skutečnou, boží.
Pravou a výhradní vůlí boží je, aby bylo vše božské, vše žilo v Bohu. Je-li tato vůle plněna životem v souladu s duchovními zákony i zevní proměny nenásilně a takřka samovolně se mění k lepšímu. Násilí, které neuznává zákon karmy, vede jen k ještě většímu zlu. Pokud tak zvané dobré a vznešené úmysly plodí jen zlo, jsou jen důkazem, že nejsou vůbec dobré ani vznešené, i kdyby je hlásaly duchovní autority.
Zlo není mimo nás, ale v nás a pokud je my sami v sobě neodhalíme a neočistíme se od něho, budeme vždy jen pod jeho vládou vnitřně i zevně.
Takže nevěřme na nějakou nespravedlnost a dobře rozlišujme, co Bůh skutečně chce a co pouze dopouští, aby se dělo jako výsledky našich vlastních skutků a charakteru.
Změnit svět v souladu s našimi nevědomými názory není možné. Změnit sama sebe je ve vůli i moci každého jednotlivce. To však téměř nikdo nechce a nečiní. V naší pošetilosti si myslíme, že je důležitější měnit svět než sebe. Dokud nepochopíme tento svůj základní omyl, není nám pomoci. Cesta ke svobodě a lepšímu osudu začíná právě zde, v pochopení, že máme svůj osud plně v moci a v životě v souladu se zákony projevu, které jsou jasným vyjádřením boží vůle, co činit máme a co činit nemáme.
Nezapomeňme při tom, že rozhodující silou je právě naše vlastní myšlení, cítění a představování.
Cesta začíná v naší mysli a vede její očistou od všeho, co je v rozporu s Bohem, s jeho vůlí, aby vše bylo božské a žilo v Bohu. I když zde začíná, zdaleka v mysli nekončí. Je nutné pokračovat dál a jít za a nad mysl.