Jak uklidnit mysl
Jiří Vacek
Neklid mysli nejlépe utišíme, když jej pozorujeme jako sebe si vědomé vědomí, které není neklidem mysli.
Ještě lépe je si neklidu mysli vůbec nevšímat a obrátit veškerou pozornost na Sebe, to jest na Sebe si vědomé vědomí Já jsem a zůstávat v něm.
Čím víc se neklidem mysli zabýváme, tím víc jej podporujeme, což platí zejména tehdy, když si nejsme vědomi sebe a naše pozornost je upřena na výtvory mysli bez pochopení, že jimi nejsme.
Zrušení totožnosti s výtvory mysli je podstatné. Dosahuje se vytažením pozornosti z nich a prožitím pravdy: nejsem jakýmkoliv výtvorem mysli, ale vědomím, které je všechny pozoruje.
Pro stav nevědomosti je příznačné, že naše pravá podstata, sebe si vědomé Já jsem, je plně pohlceno výtvory mysli. Nejen že si nejsme vědomi Sebe, vědomí Já jsem, ale plně je ztotožňujeme se svými myšlenkami a city, což vytváří nepravé já, ego.
Proto je nezbytné stáhnout z nich v nich pohlcené vědomí a rozlišit se od nich jako od ne-já. To se děje jejich nezaujatým uvědomováním naším pravým Já, sebe si vědomým vědomím Já jsem, které si uvědomuje, že není neklidnou myslí.
To, co skutečně ruší, je ztotožnění s jednotlivými myšlenkami a city a nikoliv ony samy. Svou rušivou moc nad námi jim propůjčujeme my sami svým ztotožňováním s nimi. Proto jim my sami musíme tuto moc nad námi odejmout tím, že se s nimi přestaneme ztotožňovat a rozlišíme se od nich jako od ne-já.
Základem úspěšného pokračování stezky je právě toto rozlišování, které má dvě složky:
1) Stálé uvědomování se v ryzím vědomí sama Sebe.
2) Trvalé udržování rozlišenosti, netotožnosti vědomí s výtvory mysli a vůbec se vším co je pozorovatelné, včetně prázdna, světa i těla.