Jak působí naše úsilí
Jiří Vacek
V té míře, v jaké se nám daří trvale – nikoliv jednorázově obracet pozornost vědomí k Bohu a rozpouštět síly zla směřující do ega a nebožského světa, navazujeme skutečné, ale neviditelné spojení s Bohem. Po tomto spoji, který musíme neustále udržovat a posilovat, k nám proudí moc boží a začíná v nás své božské dílo a to je milost.
Jejím mocným projevem je mistr. Možnost pobývat s ním pohromadě a hlavně s ním společně meditovat, je obrovskou a nedocenitelnou pomocí a milostí.
Získání mistra je vždy také výsledkem našeho úsilí i čistoty charakteru, ale nikoliv naší zásluhou. Také nikoliv my volíme mistra, ale mistr si vybírá nás podle naší karmy i současného úsilí. Jakákoliv milost není nahodilá, ale zákonitá a je zcela na nás, zda ji získáme nebo nikoliv.
Obracení pozornosti k Bohu nás otevírá jeho působení. Rozpouštění sil zla a nespásných sklonů zeslabuje závoj nevědomosti na našem rozumu a umožňuje, že Bůh začíná skrze něj svou září prosvítat.
Proto je nutné obojí: obracet pozornost vědomí na Boha i odstraňovat zlo a nespásné sklony v nás.
Ani jedno ani druhé samo o sobě nestačí. Bez Boha se nikdo sám nemůže očistit a pouhé obracení pozornosti na Boha neustále narušují sklony nepřátelské Bohu.
Milost je sám Bůh, působení jeho moci v nás. Je zákonitým výsledkem našeho obratu k Bohu a je tím větší, čím víc se k Bohu obracíme a čím déle tak činíme. Milost je zákonitým výsledkem našeho úsilí na cestě k Bohu. Je tím větší a trvalejší, čím víc a čím déle bez přerušení usilujeme. Největším zlem a překážkou působení Boha v nás neboli milosti, je samo ego, naše nepravé od Boha pokleslé já, ve kterém své božské vědomí ztotožňujeme s tělem a myslí.
Je také zdrojem mnoha dalších zel. Proto nejpřednějším úkolem začátečníka je rozpuštění ega, totožnosti s tělem a s myslí.
To se děje dvojím způsobem.
1) Obracením pozornosti na naše pravé Já, vědomí Já jsem buď přímo nebo v jeho projevu pozorovatele.
2) Rozlišením se od těla a výtvorů naší mysli v poznání, že nejsou naším já, ale pozorovanými předměty.
Zdůrazněme, že náš pokrok není ničím jiným než rostoucím působením moci boží, samotného Boha v nás. Vinou naší nedůslednosti a nedostatečnému rozlišování, podléháme na stezce často silám v našem nitru, které jsou Bohu nepřátelské.
Tím maříme výsledky naší snahy a padáme více či méně zpět do moci ega a světa odpadlého od Boha. Pády se nevyhýbají nikomu. Podstatné je, včas náš stav rozpoznat a správným úsilím jej zastavit a obrátit se zpět k Bohu.
Přehnaná lítost, sebeobviňování a podobné city nám v naší nápravě nepomáhají, protože na sebe stahují pozornost, která má neustále směřovat k Bohu. Máme se plně věnovat správnému úsilí a nikoliv jim.
Vlastnosti potřebné k úspěchu jsou pokora, vytrvalost spolu s láskou, touha po Bohu.
Jen soustavné nepřetržité a nepřerušované úsilí přináší úspěch.
Pokora nás chrání před pýchou, že zmůžeme vše sami a pomáhá nám se opírat o Boha. Touha a láska obrací samovolně pozornost k Bohu.