Jak konat boží vůli
Jiří Vacek
Je jistě dobré chtít konat boží vůli. Lepší je nechat Boha, aby konal sám. Právě to je pravá odevzdanost: nebránit Bohu v jeho působení, odsunout sebe stranou, abychom Bohu nepřekáželi. Kdo také chce znát boží vůli v jednotlivých záležitostech, musí se jej ptát. Když se zeptáme, určitě nám dříve či později nějak odpoví.
Konat boží vůli bez rozmýšlení a rozlišování, že vše co děláme, je boží vůlí, je velký sebeklam.
Vědomí je oživující moc
Je to vědomí Já jsem, které oživuje projevenou část naší bytosti – tělo, mysl i její svět. Když od toho všeho vědomí odvrátí pozornost, také to přestává existovat.
I osvícení musí rozpouštět
I tehdy, máme-li poznání vědomí Já jsem, může existovat pouto k naší individualitě, tvořené tělem, myslí i k jejímu světu.
Ve svých důsledcích takové pouto nás znesvobodňuje, odpoutá k této individualitě a vede k dalším zrodům v jejím světě. Proto ani osvícená individualita nemusí být osvobozená, lpí-li na tomto stupni duchovního vývoje.
Proto i zde platí pravidlo o bdění v pozorovateli, zpředmětňování všech výtvorů mysli a jejich rozlišování osvíceným rozumem.
Zříci se Boha pro Boha
Ego uvedený výrok Eckharta pochopí po svém: o Boha není třeba usilovat, protože si jej stejně máme vzdát.
Kdo Boha „nemá“, což je případ ega, ten se jej ani nemůže zříci. Co nemám, toho se nemohu ani vzdát.
Kdo Boha má, ten se jej také nemůže vzdát, protože Bůh není ničí majetek a co si o něm myslíme a zda se jej vzdáváme nebo nikoliv se jej vůbec nedotýká. Plně platí: kdo se Boha odřekne, odsuzuje se k životu nebožskému.
Všechny takové představy jsou směšné.
Co jedině mohl Eckhart oprávněně myslet je, že si nemáme Boha představovat nebo si myslet, že jej dokonce „máme“, ale ze všech sil se snažit k Bohu vrátit. Nespokojit se pouze s našimi představmi o Bohu, ale dosáhnout jeho přímé zkušenosti. Bonmot je to hezký, ale jeho nepochopení a zneužití egem se přímo nabízí.