Jak jde život
Jiří Vacek
(9. 7. 2010)
Stále stejně. Denní meditační sezení ráno 8 – 10 hod., 4x týdně s přáteli u nás doma, navíc veřejné meditace a semináře, na kterých trávíme celkem asi pětinu roku. K tomu psaní, vydávání a odbyt knih a xeroxů. Do toho občas vtrhne zlá nemoc moje i Milušky. Asi před dvěma lety jsem myslel, že již skončím.
Teď zase zlobí levé oko. To, ze kterého na známé fotografii svítí světlo. Již roky toto oko cítím, že není v pořádku a asi poslední půl roku na něj hůře, jako přes jemný závoj, vidím. Rozdávání světla jej poškodilo. Ostatně tak trpí celé tělo a na úplný odpočinek a zotavení není čas. Jen se po nějakém semináři vzpamatuji z nejhoršího, již se chystáme na další meditaci či seminář.
V rámci zdravotní prohlídky pro řidičák i oční lékařka 28. 6. zjišťuje na levém oku šedý zákal, operace je nezbytná, chci-li ještě řídit. Tak se ocitám v koloběhu lékařské péče. Ve středu 7:45 vyrážím na oční kliniku vojenské nemocnice ve Střešovicích, což mně vyjednala obětavě Hanka F. Vracím se na Luka přes svou praktickou lékařku. Doma jsem před obědem.
Druhý den ve čtvrtek ráno znova odběr krve a EKG. Stihnu jen konec ranní meditace u nás. Odpoledne odjíždíme na chatu. V pátek ráno přijíždějí přátelé: Pavel D., Vláďa B., Markéta J. a Míša P. Ráno 2 hodiny spolu meditujeme, pak nám pomáhají s údržbou chaty, na kterou již pro stáří, slabost a nemoce nestačíme. Já píši.
Poobědváme kachnu a po obědě do tří opět práce. Já píšu tyto dny pojednání o vysvobození. Přišlo samo, jen zapisuji.
Ve tři usedáme ke kávě. Posezení nějak samo přejde do pěkné meditace, která trvá do čtyř. Pak přátelé odjíždějí.
Tyto dny nám velmi přeje počasí. Většinou je slunečno, teploty se šplhají ke třiceti stupňům.
Večer přichází SMS od jedné z návštěvnic již z domova.
SMS 9. 7. 2010
Pobyt v přítomnosti Vás s Miluškou je malým vysvobozením. Děkuji za tu možnost a milost. Ze Srdce v Srdci Míša
Na chatě jsme byli i na prodlouženém víkendu od pátku 2. 7. do úterka 6. 7. Byli jsme sami. Přátelé měli setkání na Padmafarmě u Jevíčka na Moravě s Jirkou, Evou, Vláďou a Pavlem J.
Podmínky pro pobyt na takových prodloužených víkendech jsou pro naše stará těla již příliš náročná.
Na chatě jsme prožili i podivný zážitek. V úterý ráno Mílu přepadla velká zima a naprostá sklíčenost. Ač jsem topil elektrikou a v místnosti bylo obvyklých 25° C, nestačilo jí to a zatopila v kamnech. Za chvíli se z kamen ozvaly příšerné rány, až jsem se bál, že vybuchnou. Ustaly, až když kamna vychladla. Později jsem zjistil, že v etážovém topení neproudí kapalná náplň.
Když jsme zasedli k meditaci, za chvíli jsem cítil, že se mne zmocňuje totéž, co Míly. Doslova jsem nějak vnímal mrak nepěkné energie, který byl kolem Míly i v celé chatě a zasáhl i mne.
Po určité době meditace se mrak rozplynul a vše bylo opět normální. Kde se onen mrak negativní síly vzal, nevím. Meditace jej rozpustila.
To platí pro všechny případy, kdy se něco takového objeví. Nepřijmout tyto vlivy za své, nepodlehnout jim a nenechat se pohltit špatnou náladou, sklíčeností, ale zpředmětnit je ze sebe si vědomého pozorovatele a ony se rozpustí pod proudem nezaujaté pozornosti vědomí jako led na slunci. Roztají a nakonec se beze stopy vypaří.
Když nejsme v pozorovateli a bojujeme s nimi, tak je spíš posilujeme právě pozorností, kterou jim věnujeme.
V neděli odpoledne odjíždíme domů. Jelikož mně již neplatí lékařská prohlídka, po dlouhé době opět řídí Míla. Dojeli jsme dobře.
Pondělí 12. 7.
Zasedáme ráno s Mílou k pravidelné dvouhodinové meditaci. Za chvíli volá Sára z Olomouce. Je od časného rána již v porodnici. Volá o posilu, tak na ni zaměřím pozornost vědomí.
Po začátku odpolední meditace s přáteli volá znovu, ještě slabým hlasem.
Dcera Marie se narodila něco po 13. hodině, váží 3,7 kg, měří 50 cm. Vše šlo velmi hladce, obě jsou zdrávy.
Sára říká, že ráno okamžitě po telefonním rozhovoru cítila pomoc a úlevu. Stále panují velká vedra. V bytě máme přes 30° C.