Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Já jsem, vědomí Já jsem, je ten kámen úhelný, který stavitelé zavrhli. Kámen úhelný je svorník, jehož boky spolu svírají úhel menší než pravý. Nehodí se proto k normálnímu zdění a tak se vyřazuje – to je ono „zavržení“. Ve svém použití jako svorník je však nenahraditelný a nepostradatelný, protože drží celou klenbu pohromadě. Bez něho by spadla.

Ježíš přirovnává plným právem vědomí Já jsem k tomuto kameni. Bez něho nic stvořeného nemůže vzniknout a ono také veškeré stvoření – předměty i bytosti spojuje. Je jejich společným základem, ze kterého vznikají a ve kterém existují a který je všechny proniká, obsahuje v sobě i přesahuje.

Tuto nejvyšší pravdu mnozí filosofové, ale i teologové neznají a také, zejména materialisté, popírají. To jsou oni „stavitelé“ v Ježíšově příměru. V učení o jednotě je jedině toto vědomí jednotou v plném slova smyslu, která je nestvořená, nerozlišená a neprojevená i když veškerý projev proniká. Vše ostatní – vše stvořené je jednotou rozlišenou.

Proto tyto dva druhy jednoty musíme rozlišovat a nesměšovat je v našem myšlení. Zanedbání tohoto rozdílu vede k nesmiřitelným rozporům a škodí i praxi átmavičáry. To platí tehdy, když se snažíme dosáhnout výhradně neprosté jednoty bez rozlišení. Taková snaha, pokud žijeme v projevu, nemá naději na úspěch.

Na druhé straně nesmíme projev, jako rozlišenou jednotu oddělovat od jednoty ryzího vědomí Já jsem. Tvoří nedílné jedno.